Loni mi začal Myrtillocactus geometrizans narážet do střechy (polykarbonátu) v zimní zahradě. Tak jsem ho zkrátil cca o 60 cm a řízek nechal nasucho zakořeňovat na agroperlitu, opřený o komín, protože je přeci jen dlouhý.
Myrtillocactus geometrizans
Na jaře mi na něj padl pohled a zpozoroval jsem na temeni poupata. Zespod již byly čekací kořeny, tak jsem řízek zasadil do substrátu. Z poupat se vyvinuly květy a plody (bez opylování). Květy se otevírají navečer, takže ty první jsem ani neviděl. Kytku mám od pana Antonína Pakra. Stáří nevím. Ale překvapila mě. (text Mlček Petr)
Eriocereus jusbertii – záhadná rostlina, o níž se moc neví, jestli je to dobrý druh, hybrid či kultivar? Každopádně je to vynikající a tradičně odzkoušená trvalá podnož. Jméno je známo díky botanikovi A. Bergerovi už od roku 1909. Tvrdí se, že květy dvou rostlin se vzájemně neopylí, resp. že k opylení a získání semen je třeba pyl od některé z Echinopsis. Nebo máte někdo jinou zkušenost? (text Pavlíček Pavel)
Eriocereus jusbertii (foto Mlček Petr)
Jeden komentář