Astrophytum asterias. Roste pomalu a nedorůstá závratných velikostí. Je nenáročné, jeho pěstování zvládne prakticky každý, žádná speciální péče není potřeba a dokonce mu nevadí teplé zimování v bytě. A nebo naopak chladné v nevytápěném skleníku. Aspoň to je zkušenost jednoho brněnského kaktusáře. Tak proč je tak zajímavé a žádané? Protože je prostě nádherné! Jeden z těch kaktusů, který svou krásou oslní i bez násady květů.
Jako už tradičně, i letos bylo slavnostně při Zamykání sezóny v Chrudimi předáno ocenění s plaketou Zlatého Alberta, a to význačnému pěstiteli a propagátorovi rodu Gymnocalycium, panu J. Procházkovi.
Dalším bodem mého itineráře bylo Acultzingo ve státě Veracruz, protože zde roste jediná koryfanta, kterou jsem nikdy předtím neviděl, Coryphantha greenwoodii.
Pár obrázků v září a začátkem října jsem ještě pořídil a nedá mi to, abych se o ně se čtenáři nepodělil. Tuhle kytičku jsem v přírodě neviděl, ale její maličkou příbuznou – Echinocereus palmeri – velkou tak 2 cm, jsem viděl několikrát.
Páteční ráno. Pavle, ti důchodci nás nenechají vyspat. Jejda, tolik ptáků po ránu jsem už dlouho neviděla. Jdu se podívat k moři. Vysoké vlny valí mořský písek po pláži. Takoví zlodějíčci. Klidně odnesou medúzu z moře.
Už mnohokrát jsem se v různých skupinách o kaktusech na FB setkal s dotazy, jak přesadit velké a těžké kaktusy, většinou grusony. Dovolím si napsat pár vět a doplnit fotografiemi, jak to dělám já.
Přemluvily mě ženský na poznávací výlet po Mexiku. Městečka, kostely, pyramidy, moře, let balonem nad Teotihuacanem… Samé pěkné a příjemné zážitky. Jen kaktusy v itineráři chyběly.
Zdravím a posílám, myslím, docela pěkné foto končícího babího léta s babočkou na lobivce. Žádný příběh k tomu nemám, motýl byl už docela dobitý, takže hned neuletěl, jen si rovnal křídla.
Novinky a aktuality, výstavy, setkání, akce, důležitá oznámení a avíza, pozvánky a jiné drobné zpravodajství ze světa kaktusů a sukulentů, kaktusářek, kaktusářů a pěstitelek a pěstitelů sukulentů…
