2024 Noviny

Vážení přátelé kaktusů a sukulentů, od 13. do 20. září bude v botanické zahradě PřF MU Kotlářská v Brně probíhat tradiční zářiová výstava sukulentů. Letošní téma je Madagaskar. Za tým vystavovatelů vás srdečně zve Pavel Hanáček

Dvanásty mesiac v roku znamená pre väčšinu z nás pracujúcich či študujúcich koncoročný zhon, a zrýchlené dokončovanie začatého. Našťastie svetlom na konci tunela sú blížiace sa Vianoce a tento koncoročný blázninec vystrieda pokojná atmosféra sviatkov strávených s rodinou či priateľmi. A snáď sa podarí nejaké chvíle stráviť aj s kaktusmi, či už pri presádzaní rastlín, ktoré sa už nezmestia do kvetináčov, výsevných misiek. Je vhodný čas robiť nové výsevy pod umelé svetlo. A ak náhodou Ježiško neprinesie očakávaný darček, je vhodný čas na premýšľanie, čím si urobiť radosť, ako doplniť zbierku, aké „vecičky“ si objednať, prípadne ak čas a financie dovolia, tak začať premýšľať kam sa za kaktusmi vybrať. Dnes je svet dostupný oveľa viac ako tomu bolo pred pár desaťročiami, takže výlet do Mexika, USA či Južnej Ameriky je úplne reálny. Vidieť rastliny v ich domovine je zážitok na celý život. Najťažšie na ceste za rastlinami do ich domoviny je dať dokopy partiu, ktorá si sadne, lebo strávi nejaké tie 3 či 4 intenzívne týždne pokope. A ešte ťažšie je po návrate odolať volaniu ísť na ďalšiu cestu…

Vážení priatelia,

november nám priniesol nočné mrazy. Aspoň u nás na juhu Slovenska, čo znamená, že vo zvyšku krajiny už mrzlo tiež. Tí, ktorí nestihli nasťahovať kaktusy dovnútra na zimovisko, otestovali ich mrazuvzdornosť. Väčšina rastlín prečká deň – dva krátkodobé nočné mrazíky, pokiaľ majú korene v suchu a pochádzajú zo severu Mexika či USA. Vysokohorskí juhoameričania sú na tvrdé zimy zvyknutí, aj keď našu zimu prežiť nemusia.

Na výstavách pravidelne padne otázka mrazuvzdornosti kaktusov v našich podmienkach. Nuž mrazuvzdorné zároveň neznamená zimovzdorné. Ten drobný rozdiel je spôsobený tým, že mrazuvzdorný znamená taký kaktus, ktorý prežije suchý mráz, niekde pod krytom, napr. pri dome, alebo v nevykurovanom skleníku, kde naňho neprší alebo nesneží. Tam patria rôzne rastliny z rodov Sclerocactus, Pediocactus, mnohé Coryphantha, Echinocereus, Escobaria, Mammillaria ale aj niektoré drobné Epithelanthy. Typicky takýto kaktus vydrží mráz 7 až 12°C pod nulou. Dokonca aj také malé Gymnocalycium bruchii to zvládne. Zimovzdorné sú tie, ktoré vydržia našu zimu na nechránenom stanovisku pod voľnou oblohou. Tam patria niektoré druhy Opuntia, Coryphantha vivpara, Echinocereus coccineus, E. triglochidatus, E. reichenbachii, E. pectinatus, E. viridiflorus a ďalšie, prevažne druhy z Texasu, Nového Mexika, Arizony a vyššie položených lokalít. Tu je okrem zimovzdorných kaktusov dôležitý minerálny a priepustný substrát, z ktorého náš dážď alebo roztopený sneh rýchlo odtečú. Zimy v domovine sú väčšinou suché, s mrazom ale bez zrážok, preto ich tam väčšina kaktusov prežije.

Vážení priatelia,

veľmi ma teší vaše pozitívne hodnotenie minulého úvodníka. Pre mňa to okrem radosti znamená aj záväzok pokračovať na minimálne podobnej úrovni. Tak to poďme skúsiť.

Extrémy počasia sme zažili v čase, keď vyšlo minulé číslo internetových novín. Verím, že ste prežili záplavy a silný vietor v zdraví, rovnako vy ako aj vaše zbierky. Predpoveď počasia vyzerá na príjemný október, takže ak ste pred pár dňami poslednýkrát polievali alebo vám rastliny zavlažili spomínané dažde, je ešte dosť času na to, aby im jesenné slniečko a príjemný vetrík ešte vysušilo mokré substráty. Zazimovať kaktusy treba úplne nasucho.

Podzimní výstava kaktusů a sukulentů se uskuteční jako obvykle v horní části skleníku Botanické zahradě přírodovědecké fakulty UK Praha 2 Na Slupi 16 v termínu od 5. září do 15. září 2024. Otevřeno bude od 10 do 17 hodin, pokladna bude zavírat v 16:30 hodin. Poslední den 15. září jen do 12:00 hodin.

Rod Matucana patrí k tým, ktorým sa venujem takmer od počiatkov môjho pestovania kaktusov a aj preto ma lákalo pozrieť sa do jeho domoviny, do Peru.

Letošní jarní sluníčko málem vyhnalo všechny kaktusáře s rostlinkami do venkovních skleníků o měsíc dříve.

Majitelé zautomatizovaných a vytápěných skleníků a ti, kteří své kaktusy každoročně stěhují na zimoviště, sice mají stejný objekt své lásky, ale jejich zážitky se od sebe v mnohých ohledech liší. Zvláště četnost zážitků dobrodružných a adrenalinových je u těchto dvou skupin na počátku vegetačního období velmi rozdílná.

Vážení a milí čtenáři,

jistě mi dáte za pravdu, že letošní jarní počasí je nevyzpytatelné. Takže s jistou mírou rizika při zahájení pěstitelské sezóny musíme počítat. A to je na naší zálibě krásné. Nikdy nevíte, jak se zachová počasí a jak na to budou reagovat naše rostliny. O tom by se toho dalo napsat! Každý měsíc, týden i den nám přináší jiné starosti, ale také řadu radostí. A trochou do mlýna přispívají tyto internetové noviny. Jejich rozmanitá náplň je každý měsíc očekávána všemi, kteří mají noviny INCACT rádi. Tak tedy zábavné čtení!

Milí přátelé chrudimských internetových novin o kaktusech a sukulentech.

V minulém úvodníku únorového vydání těchto novin zavzpomínal na dobu šedesáti let, po kterou je vydáván česko-slovenský časopis Kaktusy, pražský předseda Luboš Berka. Vzpomněl i na historii, která předcházela pravidelnému vydávání celostátního časopisu. Těch šedesát let představuje desítky, ne-li stovky autorů a lidí, kteří vydávání časopisu zabezpečovali a distribuovali čtenářům. Časopis je zároveň  dokladem o znalostech problematiky kaktusů a sukulentů v našich zemích. A to jsme měli handicap 40 let, kdy jsme, většinou, nemohli do domoviny kaktusů a sukulentů vycestovat. I když se zdá, že vše běží jaksi automaticky, nebylo tomu tak vždy. Je třeba mít na paměti, že naše hobby bylo v každé době nějak podezřelé. Bylo o tom už mnohé napsáno a já se k tomu nechci vracet. Jen připomínám, abychom nezapomněli.

Motto:

„Časopis jsme zdědili a v započatém díle je třeba pokračovat. Časopis Kaktusy prošel řadou vlivů té které doby. Měl obrovský vliv na rozvoj kaktusářství – a naopak právě úroveň naší záliby se vždy precizně odrážela na jeho tváři. Časopis totiž dělají lidé, autoři, redakce, ovlivňují jej úroveň polygrafického zpracování, tiskárny, zejména pak ceny a ekonomika společnosti, politika, tj. možnosti spolupráce s ostatními kaktusáři v zahraničí, možnosti cestovat, koupit si zahraniční literaturu, zapojit se do celosvětových programů – hlavně tedy znát a umět. Časopis jako subjekt potřebuje zdroje. Nejde jen o peníze, potřebuje aktivní zájem nás všech. Proč náš časopis vznikl, proč máme všichni takový zájem, aby vydržel, aby byl hezčí, životaschopnější – je to jen pro slávu? Myslím si, že ne.“

(Z úvodníku Jana Říhy, ročník 1994).

Milí přátelé, příznivci a pěstitelé kaktusů a sukulentů.

Do začátku letošní sezóny ještě zbývá nějaký ten týden a většinu z nás trápí mrazivé počasí těchto dnů. Je to koloběh přírody a nic s tím neuděláme. Máme ale jistotu, že po zimě přijde jaro, potom léto a my se budeme radovat z našich rostlin. Dobrý pěstitel se v těchto měsících připravuje na budoucí sezónu. Hledá nabídky semen, objednává a vysévá. Někdo může namítnout, že na výsevy v lednu a únoru je moc brzo. Ano, pro toho, kdo nedisponuje nějakým výsevním zařízením s kvalitním umělým osvětlením, se může zdát, že pozdější měsíce jsou pro výsev vhodnější. Tím jsem chtěl ukázat na to, jak rozmanité jsou naše pěstitelské postupy i zkušenosti. Myslím, že bychom si o tom mohli dlouho povídat.

13.02.2020 – čtvrtek – Presita del Tepetate

Na podzim roku 2019 jsme plánovali výlet zaměřený na rod Rapicactus, ale chtěli jsme také zkusit štěstí znovu s tajemnou Mammillaria breviplumosa, objevenou před 3 lety (zkusili jsme to v roce 2018).

Když jsme v roce 2016 plánovali cestu do Mexika, nevynechali jsme v itineráři místo pro thelocactusy, už jenom proto, že byl mezi námi jejich velký milovník a znalec, Jirka Vinař (a aby to za tu pec taky stálo).

Informace o Zamykání sezóny 2024

Srdečně tě zvu na naši výstavu kaktusů do Rakovníka.

Pepík Galo

Naše cesta za ariáčkama pokračuje a vede nás do městečka Tula ve státě Tamaulipas. 

Vybráno z Ostníku

Ostník, ročník 47: číslo 469, str. 59, duben 2018.

Cesta za bájnou Mandragorou

Dávno pryč jsou ty časy, kdy se za exkluzivní kytkou jménem Gymnocactus mandragora dalo dojet poměrně pohodlně od městečka Viesca.

Budíme se do krásného dne, kdesi v kopcích u Matehualy. Tuto oblast už máme prozkoumanou od včerejška, a tak balíme a vyrážíme zpět na Mex 57 a na sever.

Táborská členská základna stárne a v letošním roce oslaví své 85 narozeniny dokonce tři dlouholetí členové. Jako první to bude náš přítel Josef Soukup.

*) mnohožeberný „groefcactus“ (jméno „groefcactus“ je běžně užívané holandské označení pro echinofosulokaktusy, které v překladu znamená něco jako „drážkovaný“ kaktus)

Kříženci E. spinosus a E. lamellosus na lokalitě La Estancia v Hidalgu

Obrazový klíč k určení druhů

Čas letí. Povídání o fosuláčích na stránkách INCACT se začalo odvíjet od dubnového čísla v roce 2018, před více než šesti lety. Vše tehdy začalo nevině, popíchnutím od Pavla Pavlíčka. Hodí se to připomenout při pomyslném otevírání 30. pokračování. Zdá se ale, že se nějak vytrácí původní záměr, kterým bylo a je zjednodušení orientace v této pestré skupině rostlin.

V Chrudimi jsme poslední sobotu v září „zamknuli“ kaktusářskou sezónu 2024.

Dňa 2. augusta 2024, len necelé 2 mesiace po dovŕšení veku 72 rokov, prehral svoj boj o život so zákernou chorobou predseda nášho Klubu kaktusárov v Spišskej Novej Vsi.

Vážení a milí přátelé internetových novin o kaktusech a sukulentech.

Do roku 1859 na mieste terajšej botanickej záhrady boli farmy, ktoré sa postupne zjednocovali.

Skleníky jsou „oficiálně“ odemčeny.

Kto z kaktusárov by nemal v zbierke aspoň jedinú mamilariu? A väčšinou to asi bude niektorá z tzv. bielych mamilarií, ktoré patria medzi najobľúbenejšie a najkrajšie.

12.04.2019 pátek – Pitumarca – hotel

Hned po snídani jsme se vydali směrem k Rainbow Mountains.

Pokračování série článků o výskytu rodu Ariocarpus v přírodě, které jsme viděli během cesty na podzim v roce 2023. Tentokrát se podíváme na okruh Ariocarpus kotschoubeyanus.

V roce 1965 jsem poprvé v životě viděl sbírku kvetoucích kaktusů. Můj strýc Miroslav Hrodek měl na zahradě dvě pařeniště s kaktusy.

Bezesporu velmi známé a pravdivé pořekadlo lze trefně použít při pohledu na následující obrázky,

Měli jsme kamaráda.

Měli jsme člena spolku.

Měli jsme ajťáka.

Třetím jubilantem našeho spolku, který letos oslaví 85. narozeniny, je jeden ze zakladatelů táborského klubu kaktusářů, přítel Karel Lexa.

Botanická zahrada v parku Oasis Wildlive.

aneb jak to bylo s opuštěním vesnice Tanque Menchaca – verze Honzy Provaze