Musím se zmínit hned v úvodu o počasí. Těšil jsem se na první jarní měsíc, kdy už obvykle sluníčko vytahuje teplotu ve skleníku dosti vysoko a i venkovní teploty nebrání tomu, abych rostliny, zimující v bednách pod parapety, vystěhoval na letní stanoviště. Letos to bylo nějak jinak. Březen byl studený, zamračený, noční teploty klesaly pod bod mrazu docela hluboko a ani přes den tomu nebylo jinak. Zejména v první polovině měsíce bylo dost mrazivých dní. Snad až v poslední dekádě se začalo přes den objevovat na obloze slunce. Teplota ve skleníku tím pádem vyskočila na dvacítku i výš, ale na stěhování kytek do lufťáku to ještě nebylo. Přišlo to až v úplném závěru měsíce. Ze dne na den přišlo opravdové jaro. Ze země začaly jarní rostliny vystrkovat špičky, ptáci mě po ránu začínali budit zpěvem. Přišla ta pravá chvíle ke stěhování kaktusů ven. Dal jsem se samozřejmě do toho a dost mi to zvedlo náladu. Sice jsem na rostlinách, umístěných celoročně na parapetech, jen tu a tam objevoval nesmělé špičky poupátek a o květech jsem si samozřejmě v této době mohl jen nechat zdát.
Skleníky se otevírají stejně jako kdykoliv předtím, k prohlídce sbírky i k nabídce rostlin. Zahradnictví obecně jsou lidem stále přístupná, i když pohyb lidí a tím i předpokládaná návštěvnost je poněkud problematická.
Ve druhé, závěrečné části pojednání o rodu Orbea představím druhy, které se nevyskytují na jihu afrického kontinentu. Neboli půjde o zástupce tohoto rodu rostoucí ve východní a severní Africe a na Arabském poloostrově.
A. marlothii je přízemní, růžicovitý druh s typickými holými listy: jejich délka by měla být zhruba 6x větší než šířka, na koncích jsou buď zaoblené, nebo mají špičku.
Fotografie neuvěřitelně krásné rostliny Ferocactus acanthodes v. tortulospinus ze shora i z boku nám poslal potomek slavného cestovatele, MUDr. Jiří Hanzelka z Prahy.