2021 Noviny

Slyšel jsem rčení, že nejsme na závodech. Není to pravda. Jsme v nekonečném závodu s časem. Co je to vlastně čas? Čas je život. A co je to život? Život je šňůra plná korálků a každou chvíli jeden korálek odpadne. Problém je v tom, že nikdo nevíme, kolik korálků nám ještě zůstává a soupeříme s rostlinami, které žijí desítky, ale také stovky let.

Astrophytum asterias. Roste pomalu a nedorůstá závratných velikostí. Je nenáročné, jeho pěstování zvládne prakticky každý, žádná speciální péče není potřeba a dokonce mu nevadí teplé zimování v bytě. A nebo naopak chladné v nevytápěném skleníku. Aspoň to je zkušenost jednoho brněnského kaktusáře. Tak proč je tak zajímavé a žádané? Protože je prostě nádherné! Jeden z těch kaktusů, který svou krásou oslní i bez násady květů.

Byl jsem požádán Radkem Čechem, jednatelem Astrophytum Brno, jestli bych vzal štafetu chrudimských úvodníků po Plzni (po Jirkovi Vinařovi). Souhlasil jsem, ale závazek jsem vzal podmínečně, a pokud mi to nepůjde, okamžitě končím! No Jiří Kroupa z oblíbeného českého filmu to zvládl, a nakonec i tu maturitu si udělal a já doufám, že ostudu také neudělám.

Přemýšlel jsem, jak začít, jak uvést brněnský klub a jak přiblížit brněnské prostředí přátelům kaktusářům. Přemýšlel jsem, co je u nás zajímavé nebo jiné. Co není tak běžné jako ve sbírkách ostatních kaktusářů.

Zdaleka jsem nenavštívil všechny sbírky a neviděl všechny kaktusy, které čeští kaktusáři pěstují. Pokud bych to však mohl posoudit svým nezkušeným okem, zřejmě by to byly na pěnovci pěstované kaktusy rodu Strombocactus, Aztekium a Turbinicarpus, asi nejčastější kolonisté těchto kaktusových skalek. A musí se nechat, když se to povede, je to nádhera.

Úvodníky jsem do těchto novin psal já, Pavel Pavlíček. Psal jsem je 2 desetiletí. Od prázdnin 2020 přijali toto břemeno Plzeňáci. Zhostili se toho par excellence, jen co je pravda. Velké díky! Nyní se na dalších 10 článků ujali přátelé z Brna. Jistě i odtud nás čeká inspirativní čtení. Tolik k ohlédnutí za 20 let vydávání z Chrudimi i za rok plzeňský.

První půlka prázdnin prší více, než by nám bylo milé. A jak vidím – Astrophytum ornatum ani pořádně nerozevře svůj květ. Pro ty mladší, co ještě nevědí – A. ornatum je největší z rodu astrophyt, i ve sbírkách narůstá do mnoha kil, a když má kolem sebe místo, pak roste krásně do šíře. Lokalita od lokality se trochu liší, a proto bychom měli do sbírky zařadit i ty bez vloček stejně tak jako ty hustě vločkované.

Ať se na to podívám z kterékoli strany, musím konstatovat, že se to lepší. Teda jak co. Nevzpomínám si, že bych kdy v květnu neukončil ve svém obydlí topnou sezonu. Když to šlo ztuha, tak to bylo nejdéle do půlky měsíce. Ovšem letos, jak se zdá, bude kotel dotápět ještě v červnu. Příroda se však ošálit nedá a kaktusář jakbysmet. Předpokládám, že každý pěstitel se podmínkám, jež momentálně panují v české kotlině, přizpůsobil. Tedy nejen u sebe, třeba poněkud teplejším oblečením, ale především ve sklenících jsme učinili opatření, aby si naše oblíbené rostliny, pokud možno ani nevšimly, že jaro si dává neskutečně načas. Je mu jedno, že už před časem bylo vyhlášeno globální oteplování a prostě, jak jsem se dočetl, tryskové proudění tryská zcela jinak, než by se slušelo, a to je příčinou toho, že kytky na Plzeňsku začaly kvést až v poslední dekádě.

Musím s lítostí konstatovat, že se nemohu v rozporu s názvem této rubriky věnovat právě tomu „okolí“. A když to tak vezmu, tak ani té Plzni. Já žiji ve Starém Plzenci, což je malé město, u něhož Plzeň leží. Městečko o tři sta let starší, které dalo Plzni vzniknout. Vy ho budete nejspíš spojovat s firmou Bohemia Sekt, která je producentem šumivých vín. Z terasy mého domu mám výhled na Rotundu svatého Petra a Pavla, která je nejstarší církevní památkou v České republice. Vznikla ve druhé polovině desátého století nad řekou Úslavou v místech, kde stával Knížecí hrad. Kdepak v té době byla Plzeň. Ani na houbách ještě nebyla. Ale to jen na okraj.

Musím se zmínit hned v úvodu o počasí. Těšil jsem se na první jarní měsíc, kdy už obvykle sluníčko vytahuje teplotu ve skleníku dosti vysoko a i venkovní teploty nebrání tomu, abych rostliny, zimující v bednách pod parapety, vystěhoval na letní stanoviště. Letos to bylo nějak jinak. Březen byl studený, zamračený, noční teploty klesaly pod bod mrazu docela hluboko a ani přes den tomu nebylo jinak. Zejména v první polovině měsíce bylo dost mrazivých dní. Snad až v poslední dekádě se začalo přes den objevovat na obloze slunce. Teplota ve skleníku tím pádem vyskočila na dvacítku i výš, ale na stěhování kytek do lufťáku to ještě nebylo. Přišlo to až v úplném závěru měsíce. Ze dne na den přišlo opravdové jaro. Ze země začaly jarní rostliny vystrkovat špičky, ptáci mě po ránu začínali budit zpěvem. Přišla ta pravá chvíle ke stěhování kaktusů ven. Dal jsem se samozřejmě do toho a dost mi to zvedlo náladu. Sice jsem na rostlinách, umístěných celoročně na parapetech, jen tu a tam objevoval nesmělé špičky poupátek a o květech jsem si samozřejmě v této době mohl jen nechat zdát.

Tenhle poslední zimní měsíc nás tak trochu potrápil. Po relativně teplém období se dostavila zima v plné parádě. Teploměr ukazoval často ranní teploty až kolem –16 °C a teplota zůstávala pod bodem mrazu celodenně. Napadlo nám tady i docela dost sněhu. Ve sklenících bylo nutno pořádně přitopit a kdo nemá skleník napojen na obytnou část domu, musel si cestičku ke…

Jen málo kaktusářů má rádo tohle zimní období. Snad jen ti, kteří se odváží spustit ze svahu bezhlavě na dvou prkýnkách, která jim dávají, jak já se domnívám, jen malou šanci na to, aby  mohli tento hazardní počin poněkud korigovat. Těm nejšikovnějším se někdy podaří i zastavit. Letos tedy si této radosti mnoho neužili. Buď nebyl sníh, nebo přišla nejrůznější omezení. Já tedy mezi tyto smělce rozhodně nepatřím. Lednem já trpím. Nebýt toho, že mohu pozorovat, jak se vyvíjejí semenáčky ve výsevním zařízení, tak bych jen koukal z okna do mlhavého oparu venku a smutnil. Sluníčko na Plzeňsku všeho všudy během tohoto prvního měsíce jen tu a tam vykouklo, a kdybych dobu jeho svitu sečetl, tak by to snad nevydalo ani na jedno odpoledne. Ale pokaždé si říkám – leden vydržíme a únor je krátký. Naštěstí na západě Čech nás netrápily žádné velké mrazy a denní teploty se pohybovaly většinou slabě pod nebo mírně nad nulou.

Prosinec moc naší zálibě nepřeje. Pokud je to ke všemu v době covidové, je to mrzuté dvojnásob. Je ovšem třeba zmínit, že už dávno jsme se s nepřízní počasí, a v poslední době i pandemie, ač neradi, naučili žít. Rostliny jsou dávno na zimních stanovištích a jejich občasná kontrola, ať už v temperovaných sklenících či skladech, nám příliš práce nedá. Je čas výsevů, a pokud mám zprávy od přátel, Plzeňáci rozhodně nezahálejí. Přes jisté potíže se nám nakonec podařilo ukončit distrubuci objednaných semen z naší plzeňské nabídky. Bylo to sice o pár týdnů později, ale myslím, že vzhledem ke známým okolnostem nás objednavatelé omluví a jistě už své porce semen mají ve výsevních zařízeních a mnohým už krásně klíčí.

Mendoza

Na spiatočnej ceste z Uspallaty do Mendozy sa už neudeje žiadne kaktusové, ani iné prekvapenie. Radi by sme sa aj schladili v rieke, no dnes púšťajú bielu kávu.

Jako už tradičně, i letos bylo slavnostně při Zamykání sezóny v Chrudimi předáno ocenění s plaketou Zlatého Alberta, a to význačnému pěstiteli a propagátorovi rodu Gymnocalycium, panu J. Procházkovi.

„Zamykání sezóny 2020 bude“, hlásaly před rokem noviny. Letos tedy pro změnu hlásají, že „Zamykání sezóny 2021 bude!“ Jen přidáme trošičku smířlivější tón a dodáme, že je vše připraveno, aby Zamykání býti mohlo. Připraveno vše, co jsme mohli připravit a ovlivnit. Tak.

Proč rozlišovat Echinofossulocactus ochoterenaus a E. polyacanthus n.n.

Niño Artillero, Zacatecas

Další místo, které by stálo za hlubší průzkum, je oblast u Niño Artillero v Zacatecas. Našli jsme zde krásnou formu stále nepopsaného druhu Echinofossulocactus polyacanthus n.n.

Již delší dobu se setkáváte s informacemi o problémech, které se pokoušíme řešit s orgány ochrany přírody.

Dňa 28. júla 2021 nás navždy opustil priateľ Milan Štrauch vo veku 79 rokov.

Milan Štrauch bol náš dlhoročný predseda a zároveň zakladateľ Klubu kaktusárov v Spišskej Novej Vsi, čestný predseda klubu a neúnavný organizátor kaktusárskych akcií na Spiši.

Tak: chystáme se na Vás, Vážené přítelkyně a Vážení přátelé. Ač je doba nejistá a po loňské zkušenosti nikdo neví „co bude zítra“, jsme hotovi k přípravám a mnohé z nich již započaly. Zde uvedeme jen stručný přehled akcí a důležitá upozornění. Více informací se dozvíte v zářijovém čísle novin, které vyjde již za několik dnů.

Už doma pred cestou sme sa dohodli, že prejdeme miestami Duranga, ktoré len málokto navštívil, aby sme zaplnili biele miesta nielen našich Mexických ciest. Všade bolo dosť mokro a všetko sa zelenalo. I kaktusy vypadali, ako keby ich rýchlili v nejakej rýchliarni.

Odešel nám kamarád, člen našeho klubu a vynikající pěstitel – Karel Krbec.

Skleníky se otevírají stejně jako kdykoliv předtím, k prohlídce sbírky i k nabídce rostlin. Zahradnictví obecně jsou lidem stále přístupná, i když pohyb lidí a tím i předpokládaná návštěvnost je poněkud problematická.

Cesta za Ariocarpus agavoides. Všetko, čo sme vedeli, bolo: Santa Rita, dedina v ktorej býva Pedro, ktorý by nám mohol ukázať, kde rastú tieto ariocarpusy. Ale v Mexiku vedieť iba toto, je dosť málo.

Rod Echidnopsis

Vznikl v roce 1871 přičiněním britského botanika, průzkumníka a také blízkého Darwinova přítele Josepha Daltona Hookera, který byl rovněž po dobu 20 let ředitelem slovutné Královské botanické zahrady v Kew.

Turbinicarpus (Gymnocactus, Rapicactus, Napina) mandragora (Frič ex A.Berger) Zimmermann

První pokusy o návštěvu této mystické rostliny na její lokalitě jsme podnikli při mé první cestě do Mexika v březnu 2012. Nejprve se pokoušíme dostat na lokalitu od severu, z Parras de la Fuente přes hřebeny Sierra Parras.

28. února

Jé, to je zábava. Budit mě. Sluníčko svítí. Vstávej. Dívám se jedním okem ze stanu. Podívej se na lachtany. Válej se ve vlnách a taky nikam nespěchaj.

Pri poslednej ceste som si všimol, ako sa bojuje proti ekológii. Ako nám niekde dávajú jedlo, najskôr na plastový tanier natiahnu igelitový sáčok a až na to položia jedlo.

Akce začíná už v pátek, pro návštěvníky neviditelnou přípravou burzy, schůzí výboru Společnosti SČSPKS a redakční rady časopisu Kaktusy.

Josef Bušek (1942 – 2021) in memoriam

V úterý 3. srpna v ranních hodinách opustil na věky tento svět pan Ing. Josef Bušek. Strohá věta oznamující smutnou událost o skonu člověka. Pro nás, pro kaktusáře, však odešel na věčnost výjimečný člověk, silných morálních zásad, plný odborných znalostí, spolehlivý kamarád a přítel.

Už je to pár měsíců, co mě Pavel poprosil, jestli bych nepředstavil variační šíři A. retusus. Samozřejmě jsem na to kývnul.

Mirek je můj ročník, a cestu za moře jsme spolu plánovali ještě za totality. Jak se tu poměry uvolňovaly, dostali jsme pozvání z USA s příslibem finančního krytí a v dubnu 1990 jsme vyrazili do USA a také se Stevenem Brackem na 14 dnů do Mexika.

S hlubokým zármutkem v srdci a slzami v očích Vám všem oznamujeme, že v pozdních hodinách dne 13.5.2021 zemřel zakládající člen Klubu kaktusářů Dvůr Králové, věrný kamarád a pilíř klubového života, přítel, pan Zdeněk Franc.

Díky pandemii Covid 19 nemohl při Zamykání 2020 tuto cenu převzít, protože akce se nekonala.

Osobně si ji už nikdy převzít nemůže, a opět díky této zákeřné nemoci.

Tyto řádky platí spíš pro ty menší kaktusáře, tedy pro ty, kteří vysévají každý rok jen 2–3 desítky porcí semen – to je právě obsah pod jedno LED svítidlo, o výsevní ozářené ploše cca 20 x 50 cm, cca 12 cm nad výsevem.

Jak se nepodařilo určit Echinofossulocactus lamellosus

Pojďme se ještě jednou vrátit k souboru jedinců z populace odnožujících fosuláčů, které byly představeny díky snímkům od Pavla Tůmy v části 18. a které byly minule označeny jako Echinofossulocactus lamellosus sp. El Portugués.

Echinofossulocactus není jen nemožně dlouhé jméno

Dne 5. ledna t. r. se naskytla příležitost popovídat o fosuláčích v rámci cyklu ON-LINE přednášek. Díky organizátorům za to. Název přednášky „Echinofossulocactus není jen nemožně dlouhé jméno“ měl zdůraznit, že cílem přednášky nebude další neplodná diskuze o správnosti rodového jména.

Na poslednej ceste som si konečne vydobyl, aby som išiel do nejakého supermarketu v Mexico City a nechali mi aspoň 20 minút na nákup. Chcel som konečne domov niečo gurmánske priniesť.

26. února

Cirkus byl, ale rušil jen Martina, budil se celou noc. Je vzrušující pozorovat lišaje, jak zapomněl na to, že skončila noc. Přiletěl za mnou se rozloučit? Lišaji oleandrový, máš pro mě nějaký vzkaz?

Před Mazapil, Zacatecas

Menší kopec s kapličkou blízko Mazapil v severní části státu Zacatecas je další lokalita, kterou jsme navštívili začátkem března roku 2018.

Na poslednej ceste, kde sme sa viac menej dohodli, čo chceme vidieť a navštíviť, bola aj lokalita Ariocarpus scapharostrus. Láďo to mal vcelku premyslené a niektoré detaily so mnou dohodnuté. Tak sme sa pobrali do mestečka, odkiaľ jedine pešo sa dalo k tejto lokalite dostať.