Začátek září je pro nás hradecké kaktusáře už několik let spojen s příjemným setkáním u sbírky našeho předsedy Josefa Hodyce. A přestože hlavním důvodem našeho zájmu jsou samozřejmě kaktusy a další sukulentní rostliny, zdaleka nejde jen o ně.
Jsou to samé záhady. Některá roční období jako by plynula mnohem rychleji než jiná.
Kaktusářská sezóna sotva začala a už se pomalu blíží ke svému konci. Je čas začít plánovat cestu na Zamykání – tradiční akci, která se koná vždy poslední sobotu v září. Každoročně přijíždí kolem tisícovky návštěvníků nejen z celé České republiky, ale i ze zahraničí. Za příznivé ceny si zde mohou pořídit ty nejvzácnější kaktusy a sukulenty.
1. jún je Medzinárodným dňom detí a zároveň začiatok meteorologického leta. Dve skutočnosti, ktoré mi víria hlavou. Prvá mi oživuje spomienky na detstvo, druhá ma vracia do súčasnosti. Začalo leto a s ním spojené radosti kaktusára-sukulentára.
Písať májový úvodník je vec „zapeklitá“. V zbierkach sa naplno rozbieha vegetácia, mnohé rastliny sú v plnom kvete a raste. Kaktusárova pozornosť je zameraná na zbierku a písané slovo sa dostáva na druhú koľaj. Všetok ten rozpuk je výsledkom práce pestovateľa v minulom roku, či už počas vegetácie alebo zimného odpočinku.
Vytúžená jar je tu. Pre meteorológov sa začala prvého marca, pre astronómov až dňom marcovej jarnej rovnodennosti, ktorý tento rok pripadol na piatok 20. marca. A kedy sa začína jar pre nás a naše rastliny? Ako pre koho. Majitelia (temperovaných) skleníkov sa už usmievajú.
Slnečné lúče pôsobia ako tonikum nielen na rastliny a mne sa čoraz ťažšie usadá ku klávesnici. Treba ešte presadiť to, čo sa nestihlo v priebehu zimného odpočinku, na letné stanovisko vyložiť prvých otužilcov a na ich miesto premiestniť ostatné prebúdzajúce sa rastliny. A že ich po presadení nejako pribudlo. Ako som písal priateľovi, mám podozrenie, že mi ich v noci na zimovisko niekto nosí. Vždy sa k tejto činnosti dlho odhodlávam, ale konečný efekt rastlín s novým substrátom, zbavených hriechov predchádzajúcich sezón, stojí za to.
A už je tu február. Január nás vytrápil dostatočne a to myslím len na počasie. Pripomenul nám zimy, aké si my starší pamätáme spred 20 – 30 rokov (i podstatne viac). To čo nám tu na juhozápade Slovenska príroda ubrala zo snehu a slnka, to nám nadmieru nadelila inverzným počasím: nekonečne dlho olovená obloha zakrývajúca slnko, všade prenikajúci mokrý chlad a k tomu ako bonus – poľadovica. O to viac sa tešíme na jar.
chtěli bychom Vás touto cestou prostřednictvím Internetových novin a jménem SČSPKS pravidelně informovat o dění ve Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů, z. s.
první úvodník těchto novin byl napsán před 25 lety – v lednu roku 2001, pro jejich první číslo, a to samotným zakladatelem Pavlem Pavlíčkem. Dnes, o čtvrt století později, slavíme tento milník. A to nejen díky těm, kteří do novin přispívají, díky webmasterovi a celé redakci, která o ně pečuje, ale především díky Vám, našim věrným čtenářům. Bez Vás by to zkrátka nebylo možné.
Děkujeme.
A protože každé slovo úvodníku napsaného před 25 lety stále přesně sedí, rozhodl jsem se ho do novin zařadit i dnes.
Po prohlídce jedinečné expozice jsme se přesunuli na svah nad skleníky, kde pro nás slovenští kaktusáři připravili příjemné posezení s bohatým občerstvením.
Srdečně Vás všechny zveme na přednášku Jaroslava Šnicera, která se uskuteční 19. března 2026 od 18 hodin ve velké geologické posluchárně UK v Praze, Albertov 6, Praha 2.
Každý rok se snažím získat několik porcí semen ze sbírkových rostlin rodu Echinofossulocactus s polními čísly, především z rostlin, které mi kdysi daroval Helmut Nagl. Ne vždy je jednoduché sladit pracovní povinnosti s dobou kvetení, ale nakonec se vždy několik plodů urodí. Ty pak putují k Pavlíčkovým.
Ručička na ciferníku dejín sa znova posunula a je tu prvé vydanie nášho periodika v roku 2026. Dúfam, že záver roku minulého bol pre Vás v znamení pokojného prežitia vianočných sviatkov a primeraných osláv silvestrovskej noci. Dodatočne by som Vám ešte rád poprial všetko dobré do nasledujúcich dní, veľa zdravia, šťastia a lásky.
Odpoledne opouštíme Cabo San Lucas a míříme na La Paz. Cestou projíždíme kolem městečka Todos Santos, děláme zastávku na jedné z blízkých pláží, na které nás vítá pózující pelikán.
V minulém týdnu se v médiích objevila zpráva o skupině českých kaktusářů, kteří byli zadrženi na letišti v Brazílii kvůli „údajnému pašování semen a rostlin“.
Máme tu Nový rok, tak by to chtělo něco extra speciál, zkrátka novinku, superšpek. Jenže to by musel posloužit někdo jiný, já nic takového nemám. Pěstuju spíš ty nejobyčejnější kaktusy, co už je nikdo nechce.
Kaktusy pěstuji od školních let. Oblíbil jsem si rod Rebutia. Důvodů je více. Dříve nedostatek místa, odolnost proti velmi nízkým teplotám a v neposlední řadě široká škála barev květů. Je jen škoda, že rostlinky kvetou krátce a jejich nádhera je pomíjivá. Antonín Krejčík Sebečice
