2020 Noviny

Nejen na Plzeňsku, ale v celé naší vlasti, byl říjen neobvykle teplý a bohatý na srážky. Se zazimováním našich sbírek nebylo třeba nijak spěchat. Pravda, sluníčka bylo pomálu po celý měsíc, takže si ho naše rostliny moc užít nemohly.

Nám zase, vzhledem ke známým okolnostem, schází osobní setkávání, členské schůze a další aktivity. Poněkud nám to nahrazuje sociální síť, na které o sobě dávají někteří členové vědět, ale přímé kontakty to přeci jen nahradit nemůže. Vyzkoušeli jsme si dokonce i historicky první výborovou schůzi on-line, kdy každý z nás seděl doma u svého počítače a zvesela jsme konverzovali a řešili záležitosti plzeňského klubu. Trošku nás to nakoplo a rozhodně jsme se nenudili. Máme v plánu v tomto duchu uspořádat i naší listopadovou členskou schůzi. Okolnosti nám nic jiného ani neumožňují.

Já vím, že nám všem už leze krkem všude slyšet a číst o probíhající pandemii. Nechtěl jsem tuto záležitost v úvodníku vůbec zmiňovat. Jenže jak se tomu vyhnout, když daná situace ovlivňuje veškeré dění, včetně toho dění kaktusářského. Copak my v Plzni…my jsme měli kliku, že termín naší zářijové schůze, a tím i kolokvia, se strefil do doby, kdy protivirová opatření byla po létě ještě poměrně volná, a obě tyto akce se mohly uskutečnit. Pravda, oproti minulému ročníku byla účast jistě o víc než jednu třetinu nižší, ale stovka lidí dorazila, a tak jak v pátek, tak potom v sobotu proběhla akce ke spokojenosti hostů i pořádajících. Tak mi dovolte jen pár záběrů právě pro ty, kteří letos dorazit nemohli.

Deštivé léto 2020 bylo pro kaktusáře na Plzeňsku poněkud atypické. Počasí se vrátilo, abych tak řekl, k normálu. Takhle nějak by, myslím, mělo léto vypadat. Jenže my jsme v posledních letech byli zvyklí se jednou týdně scházet u někoho ve sbírce. Jsou to naše letní úterky.  Ze známých důvodů jsme tyto akce pro letošek vypustili. To ovšem neznamená, že by k několika menším, soukromým návštěvám mezi námi nedošlo. Zcela se izolovat zase nejde.

Vytáhli se naši klatovští členové, kteří na úřadech dokázali zajistit místo a skvělé podmínky pro uspořádání malé,až komorní, dvoudenní výstavy Plzeňského klubu v Klatovech. Měla poměrně velký ohlas veřejnosti a nebylo to jen tím, že to byla v tomto druhém největším městě Plzeňského kraje první výstava kaktusů po třiceti letech.

Jak jste se mohli dočíst v minulém čísle internetových novin, Pavel Pavlíček se po dvaceti letech rozhodl věnovat svůj úvodník dalším klubům rozesetým po naší kaktusové obci. Volba pro první rok padla na náš Plzeňský klub a já jsem neprotestoval proti návrhu, abych se této rubriky ujal.

Nepůjde rozhodně o to, co se děje v mé sbírce, (i když tato prvotina tak skoro vypadá), ale rád bych, aby přátelé – členové klubu mi zasílali fotky ze svých sbírek, vztahujících se k danému měsíci, s nějakým průvodním, krátkým slovem. Případně některé sbírky navštívím a vezmu i fotoaparát. S tím už by se dalo pracovat. Co se událo v tom kterém měsíci v plzeňském klubu, už doplním dle svého vědomí.

Květen byl poměrně chladný, ale květnatý. Květy – zejména na echinocereusech – vydržely kvést díky chladnému počasí dlouho. Loni, díky horku, odkvétaly mnohem rychleji.

Znovu pohleďme na krásnou kytku, co se v novinách myslím objevuje každoročně. U sousedů přes ulici se letos ve skalce zbláznila desítkami květů, čmeláčci se málem poprali. Po těch 13 až 14 letech volné kultury se oba bujně se rozrůstající trsy opravdu vyznamenaly a kolemjdoucí nevěřili svým očím. Škoda, že plody stejně něco sežere, a tak se semena sklízejí jen u mne ve sbírce.

Pro květnové noviny se témata hledají snadno, protože duben je ve znamení exploze krásného kaktusového kvetení. Dnes ale výjimečně nezačneme obrázkem kaktusu. V souvislosti se současným viroidním děním tuto rubriku uvádím žánrovým obrázkem. Představím čtenářům svojí Lídu, v celé její kráse. Ludmila Pavlíčková u svého rododendronu. Jeden z vtipálků poznamenal, že to Lídě rok od roku sluší čím dál více.…

Březen nás hodně překvapil. Celou zimu bylo příjemné počasí, mrazík spíše vzácností. Přišlo jaro a s ním i zimy, někdy pod nulou i ve dne. Je konec měsíce a mrazíky musíme čekat ještě i na začátku dubna. A to jsme si libovali, jak jsme nedali prodejcům energií vydělat.

Když si projdu březnový úvodník za minulých 20 let, je tu mnoho obrázků drobných mamilárek, které tu nyní ve skleníku kvetou, ale které mi je už trapné znovu a znovu fotit. Ale je tu jedna výjimka – půvabná a krásná Mammillaria herrerae. Miniaturka, která možná v řadě sbírek moc dlouho na svých kořenech nepřežije. Možná i proto, že ani v přírodě nepatří mezi ty dlouhověké. Kytičky, co jsou doma v Querétaru, vidíme většinou jen jako bílé knoflíčky při zemi, ale když vykvetou, je to paráda. Obzvláště ve sbírce pak nenechají oko klidné.

Koncem února mi vykvetla „Bílá královna ECHEVERIA LAUI“. Proč bych se snažil o slohové cvičení, když už před lety o této kytce tak krásně psal přítel Jirka Janda z Pávova. Tedy bez okolků použiju jeho slova: Když má nějaká sukulentní rostlina v druhovém pojmenování příjmení svého objevitele, můžeme předpokládat, že bude hodně hezká. Když to jméno navíc patří slavnému znalci mexických…

Vždy se psalo – leden, to je pro kaktusáře doba odpočinku, který je využíván ke studiu kaktusářské literatury. Dnes by se tedy asi spíše řeklo – ke studiu informací z internetu. Tam je ovšem těch informací tolik, že je kumšt se v nich vyznat.

Kaktusář má také trochu více času prohlédnout si, co přes sezónu nafotil, může se o své okomentované fotečky se čtenáři podělit. To bychom byli všichni jistě rádi, a když někdo v příspěvku napíše slovo semeňýk, klidně to opravíme na slovo plod. Upravíme pravopis i slovosled. V tom není pražádný problém.

Je štědrý den, krásné ráno kolem deváté. S naším Pepíkem se procházím v blízkém lesíku, po pěšině směrem k pasťáku, slunce svítí jako o Vánocích, v lesíku se pod paprsky slunce blýští odhozené petláhve, mezi bělostnými plácky s toaletním papírem. Prostě klasika.

Po návratu z procházky bloumám po skleníku, nekvete nic, co bych už několikrát do prosincových novin nezařadil. Drobné mamilárky, špičky poupat koukají z temínek Solisia pectinata, sem tam nějaký turbiňáček.

Kvetou také Pachypodium saundersii, nyní dvě rostliny. Pokoušíme se je sprášit, kvítka jsou na dosah z kuchyňského okna. Opylení není jednoduché, zkoušíme fousem ze smetáku, taky špičkou listu z Calibanus nebo Nolina přenést tenkou květní trubkou trochu pylu na bliznu. Na jaře uvidíme.

ON-LINE přednášky (aktualizováno 14. 1. 2020)

V předchozích článcích jsem se věnoval velkokvětým mammilláriím z okruhu M. saboae a M. theresae. Dnes se přesunu o více než tisíc kilometrů jihovýchodně do oblasti mezi Petlaltzingo a Huajuapán de León v mexickém státu Puebla a Oaxaca.

V květnovém čísle jsem zde psal článek o Odemykání sezóny 2020, které se uskutečnilo pouze virtuálně, nebo jak se dnes říká, distančně. Také jsem psal, že takto odemykám jen s krajní nevolí. To nás zasáhla vlna koronavirová, a ještě jsme netušili, že jí budeme říkat „první“.

Aktualizace 22.09.2020  20.00

ZAMYKÁNÍ ZRUŠENO!

Ve sklenících u Pavlíčků se nic nemění.

Aktualizace 21.09.2020  18.20

ZAMYKÁNÍ SEZÓNY 2020 BUDE. Na textu níže se v tuto chvíli nic nemění.

Čas od času se v Mexiku najde novinka, které se dá po jistou dobu říkat kasatrhák. Jak říkal už pan ředitel botanky v Liberci pan Vodička „zisky z kaktusů se dají srovnat se zisky z prodeje zbraní nebo lehkých olejů“.

Astrophytum tulense (K. Kayser) Sadovský et Schütz (1979)

Poslední díl seriálu o rodu Astrophytum z okruhu A. myriostigma se věnuje dvěma sloupovitým taxonům, tedy poddruhům, a jejich přechodové formě, která v sobě spojuje znaky obou taxonů a je natolik zajímavá, že ji nelze nezmínit, ačkoliv nebyla platně popsána.

Echinofossulocactus anfractuosus

V seriálu o rodu Echinofossulocactus už bylo představeno celkem devět dobrých druhů. Jeden druh ale dosud připomenut nebyl, je jím E. anfractuosus.

MAMMILLARIA PEREZDELAROSAE Bravo et Scheinvar subsp. ANDERSONIANA W. A. Fitz Maurice et B. Fitz Maurice

Jméno druhu bylo zvoleno na počest lesního inženýra L. Perez-de-La-Rosa. Poddruhu dali jméno manželé W. A. a B. Fitz Maurice (znalci mexické kaktusové flóry žijící v Mexiku, se specializací na háčkovité mamilárie).

Astrophytum myriostigma var. strongylogonum Backeb. (1961)

V pokračování seriálu o rodu Astrophytum se budeme zabývat jednou oprávněně popsanou varietou a dále bezvločkovým formám Astrophytum myriostigma.

Když z časových důvodů po skoro 20 letech přestal redigovat tyto noviny webmaster Zdenda Podešva, poznal jsem, že i já bych měl práci předat mladším. Myslel jsem, že tak do konce roku 2019. Teď to sice prodlužuji, ale jen do května 2020.

Nemyslím, že od novin odejdu úplně. Pořád se budu na autorský kruh obracet s prosbou o příspěvek. Pořád budu pyšný na to, že noviny existují, že je mají lidi rádi, že mají v okruhu svých čtenářů neuvěřitelnou čtivost.

Rád bych ale, aby ten hlavní článek, ten takový skoro úvodní „Ze sbírky.“ byl nahrazen jiným autorem. Že by si tuhle část novin, třeba i jen vždy na rok, vzal na starost nějaký silný spolek? Praha, Brno, Olomouc, Plzeň, Hradec Králové, máme jich tu tolik!

Basionym: Ferocactus wislizenii var. tiburonensis G. E. Linds., 1955 Tento ferocactus poprvé popsal G. E. Lindsay v roce 1955 jako Ferocactus wislizenii var. tiburonensis. C. Backeberg ho v roce 1961 ve svém díle Die Cactaceae ustanovuje jako samostatný druh Ferocactus tiburonensis. Poslední kombinace se objevuje v knize Ferocactus od J. Pilbeama a D. Browderyho, a to Ferocactus wislizenii subsp. tiburonensis. Ferocactus tiburonensis. Ferocactus…

Astrophytum capricorne (A. Dietr.) Britton et Rose (1922) var. minor Runge et Quehl (1892) et Möller (1926)

Další díl seriálu o rodu Astrophytum bezprostředně navazuje na předchozí pojednání, které bylo věnováno typickému A. capricorne. V tomto dílu se budeme zabývat A. capricorne var. minor a poté A. capricorne ssp. sanjuanense.

Jedinečný nález E. coptonogonus x E. polyacanthus n.n.

Taky to znáte. Dlouhou dobu něco usilovně hledáte a pak se to objeví samo od sebe na místě a ve chvíli, kdy to vůbec nečekáte. 17. záři tohoto proinfikovaného roku přišla kusá zpráva od Karla Šlajse: „Efc. coptonogonus Sierra Chapultepec“.

Před tím, než začnu pět ódu na Mammillaria theresae, jsem si vypůjčil kousek z oblíbené písně od Waldemara Matušky. A než se dostanu k samotné Terezce, připomenu botanika, který ji v roce 1967 popsal. Byl jím Ladislaus Theophine Cutak.

Astrophytum capricorne (A. Dietr.) Britton et Rose (1922)

Pokračování seriálu o rodu Astrophytum je věnováno typickému A. capricorne a jeho lokálnímu, dosud nepopsanému taxonu. Jeho poddruhu a varietě bude věnován díl následující.

Ještě dlužíme malou omluvu a doplnění k této rostlině. První zmínku přinesl Aaron González Balam 14. října 2016 na facebooku ve skupině „Cactáceas de México en Hábitat“. Již tenkrát se začalo diskutovat, že se jedná pravděpodobně o nový druh.

Před časem mě požádal Pavel Pavlíček, jestli bych nedal dohromady nějaký klíč, jak od sebe poznat M. saboae a M. haudeana. První, co mě napadlo, že na tom přece nic není, ale co je jednomu jasné, jinému se to tak jevit nemusí.

Jeden ze zajímavých taxonů mezi mamiláriemi představuje tento nenápadný, avšak elegantní, drobný kaktus. Jedná se o druh Mammillaria zublerae, který je ve sbírkách rozšířen poměrně vzácně. Jestli je toho příčinou jeho „obecné neobjevení“ nebo malá atraktivita, zůstává otázkou.

Echinofossulocactus (Stenocactus) multicostatus (H. Hildmann 1890 ex K. M. Schumann 1894) A. Berger 1929 ex A. W. Hill, 1933

Díky vstřícnosti p. Zdeňka Vaško, který nám nezištně prozradil lokalitu, jsme při letošní výpravě do Mexika mohli zařadit do itineráře i rostlinu, kterou jsem již dlouho toužil vidět na vlastní oči v přírodě. 

Houbové choroby – suchá hniloba

Tady už budu stručnější. Suchá hniloba vzniká tehdy, jsou-li houbou napadeny kořeny nebo kořenový krček a houba zachvátí cévní svazky, aniž by se nějak významně zajímala o ostatní tkáně kaktusu.

Když mi byly čtyři roky, slíbil mi táta, že až mi bude patnáct let, tak mě vezme do Mexika. V dubnu 2019 mi konečně bylo patnáct a tak jsme o prázdninách vyrazili.

Při naší poslední cestě za kaktusy jsme v lednu 2019 navštívili Bolívii. Jedním z mých přání bylo vidět v přírodě G. cardenasianum a hlavně jeho varietu armatum.

Další přírodní hybrid E. coptonogonus

Deset dnů po vydání posledních Internetových novin se v poště objevila krátká zprávička od Jirky Horala: „Ahoj Jardo, posílám fotky dalšího hybridu Efc coptonogonus, tentokrát s jiným Efc. Fotky pochází z roku 2005 a je to foceno u Cerro Blanco, SLP.

Rod Huernia (část 2.)

Ve druhé, závěrečné části pojednání o rodu Huernia představím druhy, které se nevyskytují na jihu afrického kontinentu. Neboli půjde o zástupce tohoto rodu rostoucí ve východní Africe a na Arabském poloostrově.

Matehuala, SLP. Kód, který jsem v průběhu času napsal určitě na desítky jmenovek, jméno, které ve mě odedávna vyvolávalo touhu po návštěvě. Vždyť k němu patří pro mě tak atraktivní druhy, jako například Turbinicarpus macrochele nebo polaskii, případně Ariocarpus retusus či hintonii.

Miniaturní etiopská Aloe jacksonii se mi líbila odedávna. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se ji pokusím najít v přírodě. Trochu mě ale odrazoval fakt, že ji od dob jejího popisu nikdo znovu nenašel a dále skutečnost, že roste v nestabilní oblasti Ogadenu.

Nezaměnitelný Echinofossulocactus laui n.n.

Poprvé jsem „laui“ viděl při dubnové návštěvě sbírky Helmuta Nagla v roce 2004. Od ostatních echinofosulokaktů se na první pohled lišily diskovitým růstem, trny odvrácenými od temene a neobvykle velkými květy.

Fungicidy

Závěrem ještě něco k chemii. V současné době probíhají  zásadní změny v legislativě a v návaznosti na to i změny v platných registracích přípravků.

Astrophytum myriostigma var. quadricostatum (H. Moeller) A. F. Moelller (1930)

Další díl seriálu o rodu Astrophytum je věnován varietě rostoucí mimo spolkový stát San Luis Potosí a jeho velmi zajímavé růstové formě. Astrophytum myriostigma var. quadricostatum je známo z údolí Jaumave ve spolkovém státě Tamaulipas, kde je sbíral již A. V. Frič.