2019 Noviny

V říjnu pokračuje sezóna explozí květů ariokarpusů. Listopadové noviny jsou na tento rod zaměřené, omlouvám se za poněkud nudnou monotématičnost. Ariocarpus bravoanus PP 422, El Ňuněz, SLP Začínáme pohledem na kolekci Ariocarpus bravoanus PP 422. Když poslouchám stesky nad tím, že u El Ňuněz už na rostlinku nenarazíš, pak si vzpomínám, jak nám domorodci vykopané kytičky nabízeli. Není divu, těch pár…

Začněme zprávou o milé návštěvě, zastavil se u nás známý pěstitel (zejména Gymnocalycium) pan Ludwig Bercht s akronymem LB – (viz jeho sbírka) spolu s panem Volker Schädlichem. Je to také specialista na Gymnocalycium s akronymem VoS, provozuje stránku s nádhernými fotografiemi. Pro gymnofily (škodolibci to překládají jako „nahomilci“) je to známá dvojice (Holanďan a Němec), kteří cestují a studují gymna v přírodních podmínkách.

Prázdniny byly krásné pro školáky, užili si hodně horka. Kaktusy si to taky užívaly, alespoň ve sbírce. Lebedily si hlavně ve stolových sklenících, na plném slunci i na dešti. Jen když už byl v mísách centimetr vody, proti další vodě jsme je přikryli.

Tak se podívejme na tuto Escobaria vivipara var. bisbeeana, jak si to počasí užívá. Její prarodiče rostou v Arizoně, východně od Tucson.

Prázdninovou procházku naší sbírkou započneme – jak jinak – echinocereusem. Ty totiž v červnové záplavě květů dominují klasickou tvrdě červenou až tmavě oranžovou barvou triglochidiátů a kokcíneusů, fialovou barvou pektinátních či stramíneusů, ale i různobarevných dasyakantů.

Teď právě nás ale upoutal Echinocereus apachensis, jehož typová lokalita leží na apačské stezce (Apache trail), proto také to jméno, spojené se slavným kmenem Apačů. Kytka, příbuzná s E. bonkerae, je krásná i bez květů, protože takové otrnění se jen tak nevidí. No a s květem je to teprve skvost.

První obrázek je nazván „Plzeňské zátiší“. Každého na první pohled napadne proč, ale musím to dopovědět. Ta kytička se jmenuje Echinocereus fitchii var. albertii, je to potomek z rostlin od pana Calty, plzeňského kaktusáře. A plzeňské i z úcty k Plzeňákům, co spravují tak úspěšný web „Plzeňské fórum“ – však si klikněte na http://kkplzen.eu/index.php/forum. No, tím nechci upozadit plzeňské pivo, je sice hořké, nechutná mi, ovšem doktoři ho na mé ledviny doporučují. Ale všeobecná pojišťovna mi tenhle lék proplatit odmítá, asi ji vyměním.

Vážení čtenáři novin,

čas letí jako voda a za těch 19 let trochu „zestárly“ i naše noviny. Zdeněk Podešva udržoval noviny v dosavadní podobě celou tuto dobu. Měl s tím bezesporu mnoho práce a za to mu velké DÍKY. Současné trendy a nové technologie nás ale nutí „udržovat krok“ a tak i my jsme se rozhodli noviny trochu modernizovat. V první řadě jsme novinám dopřáli vlastní doménu www.incact.cz, čímž se odseparovaly od současné domény www.cact.cz, která je ve vlastnictví firmy Chrudiský kaktusář, Lídy a Pavla Pavlíčkových. Se správou této domény nabídl pomoc Klub kaktusářu Plzeň. Stránky byly převedeny Henrykem Sikorou do redakčního systému, který by měl redaktorům zjednodušit práci a čtenářům poskytnout řadu vylepšení.

Už je teplo, i dny se prodlužují a poupátka se otevírají, kam se podíváš. Tento šperk mezi kaktusy, Sclerocactus, asi parviflorus (?) vám rozkvetlý ukážu až v příštích novinách. Sclerocactus parviflurus (?) Zato tento Sclerocactus (také jej naleznete pod jmenovkou Coloradoa) mesae-verdae už pomalu odkvétá. Zimoval v teplém skleníku, mezi 5 – 10 °C, jinak by tak brzo nekvetl. Sclerocactus sp. Další mrazuvzdorka…

Možná tomu nebudete věřit, ale tento článek jsem začal psát před nějakými sedmi lety jako malý příspěvek do internetových novin. Hlavním důvodem tohoto „průtahu“ mezi psaním a zveřejněním bylo to, že první fotky bílého květu „conothelose“ v mé sbírce nestály za nic a čekal jsem na další sezónu, abych udělal trochu lepší.

Priorita jména E. lloydii  před jmény zacatecasensis nebo erectocentrus

Cílem příspěvku je zdůvodnit, proč by mělo být správným jménem pro tuto velmi atraktivní skupinu rostlin s dlouhými, plochými, papírovitými horními trny a relativně malým, spíše světlým trychtýřovitým květem Echinofossulocactus lloydii Britton & Rose.

Vážení čtenáři novin, jsme velmi rádi, že reagujete na některé články svými e-maily. Rádi bychom vaše komentáře zveřejnili i ostatním čtenářům. Z tohoto důvodu jsme u jednotlivých článků umožnili vkládat vaše komentáře. Pokud se bude jednat o krátké doplnění článku, využijte tohoto formuláře. Pokud váš příspěvek bude rozsáhlejší, rádi ho zveřejníme jako samostatný článek v následujícím čísle. Děkujeme a těšíme…

V mé sbírce každoročně ochotně vykvétá Echinocereus milleri W. Blum, H. Kuenzler & T. Oldach (1999).

Přiznám se, název článku je tak trochu provokativní a spíše by se hodil do nějakého bulvárního plátku než do seriózních chrudimských novin I. N. Cact.cz. Přesto je název zcela pravdivý i když s horolezectvím nemá nic společného.

Vážení čtenáři novin, dovolte několik informaci úvodem.

Pokud chcete do novin vložit pozvánku na výstavu nebo jinou akci, pošlete nám ji prosím s dostatečným předstihem. Někdy jsme nuceni vkládat pozvánky zpětně, do již zvěřejněného čísla, což si už ale většina čtenářů nepřečte.

Čas od času máme možnost publikovat zajímavý zahraniční článek, nejčastěji psaný v angličtině, viz např. aktuální číslo „Chamaecereus“ a „Lophophora“. Pokud by se našel mezi čtenáři IN nějaký dobrovolník, který by byl ochotný občas nějaký článek přeložit, a to nejen z angličtiny, budeme mu všichni velmi vděční.

Jak jste si už asi všimli, články můžete nyní hodnotit podle počtu hvězdiček. Kladné hodnocení je důležitou motivaci pro autory a pro redakci zase vodítko, které tématům se více věnovat.

Miniaturní E. „multicostatus“ ze severu

Mezi vzácnější a ve sbírkách dosud málo rozšířený Echinofossulocactus patří drobný E. multicostatus ze severního mexického státu Chihuahua. Poprvé jsem se s ním setkal ve výsevu ze zásilky od Stevena Bracka v roce 1989. Položka byla označena jako „E. multicostatus SB 1333, Hidalgo del Parral, Chihuahua“.

Ještě jednou – E. „polyacanthus“ n. n. sp. La Salitrera.

V roce 2018 se nám podařilo rostliny E. „polyacanthus“ n.n. pozorovat úplnou náhodou v řídkém dubo-borovém lese ještě před sjezdem do údolí, ve kterém se nachází obec La Salitrera. Byly to rostliny úplně shodné s těmi z pastvin, o kterých psal v dubnu roku 2009 Libor Kunte a které byly připomenuty v předcházejícím díle seriálu.

Aplikace a ochrana zdraví

V této čtvrté části našeho seriálu si povíme něco o věcech, které  souvisejí s předchozími díly a obecně se nazývají správná ochrana rostlin. Co si tedy představit pod pojmem „správná ochrana“?

Červci a ochrana proti nim

V třetí části našeho seriálu si řekneme něco o červcích, lidově řečeno „vlnatkách“. Pravá vlnatka však nemá s červci nic společného, jedná se o mšici krvavou.

Úvod

Letošní XX. Plzeňské kaktusářské kolokvium bylo zaměřeno na téma „Choroby, škůdci a ochrana a prevence“. Na prosbu mnoha posluchačů a osob, které se nemohly na přednášky (kolokvium) dostavit, bylo dohodnuto s autory zveřejnění obsahu přednášek prostřednictvím internetových novin pro celou kaktusářkou veřejnost. 

Milí čtenáři I.N. novin, toto je pouze dovětek k seriálu o Cereusech, který jste mohli číst v roce 2017 a 2018. Rád bych Vám ukázal několik nových krásných Cereusů,

Rod Hoodia

Po začlenění „ostnitých“ zástupců bývalého rodu Trichocaulon obsahuje nyní rod Hoodia celkem okolo 15 druhů.

Hudie se vyskytují výhradně v Jižní Africe od JZ Angoly přes Namibii po jižní část JAR. Okrajově rostou také v Botswaně a Zimbabwe.

Poděkování:   Děkuji autorovi, Joël Lodé, za poskytnutí svého článku "Chamaecereus luisramirezii Lodé & Carlier spec. nov., CACTUS-AVENTURES International N° 2-2018" pro čtenářě www.incact.cz (Pavlíček Pavel).   http://cactus-aventures.com/pageweb_ENG.html Zatímco se některé výpravý stále pokouší marně najít Chamaecereus silvestrii v přírodě, mezitím v oblasti Tucumán a Salta (Argentina) byl v posledních letech objeven patrně další představitel tohoto rodu, bohužel se stejně neupřesněným místem svého výskytu... Rostlina byla…

Jestliže si pěstitelka nebo pěstitel kaktusů vybaví obraz (myšleno „ručně malovaný“) kaktusů, pak je jím nejpravděpodobněji známé dílo akademického malíře Jaromíra Seidla (1893 – 1968), zakladatele a prvního předsedy Spolku Pěstitelů kaktusů v R. Č. S. v Praze.

Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka…

Dobré ráno. Z oka se pěkně kouří. Ze stanu vidím z vody dvě čouhající hlavy. Kdo jiný by tam asi mohli být, když jsme tady sami. Za chvíli se hrobové ticho vyměnilo za pěkný mumraj. Desetičlenná bolívijská rodinka si přijela vyprat prádlo. Vytahali škopky, nabrali vodu a začalo praní s dělbou práce.

Různé lokální formy Echinofossulocactus lloydii  

Cílem příspěvku je představit další čtyři populace E. lloydii,vzdálené 15, 20, 40 a 125 km od legendárního E. lloydii spec. El Potosí, který šířil svého času Jarda Šnicer.

Tento rod kaktusů mi docela učaroval. Dlouhou dobu jsem si myslel, že mrazuvzdorné kaktusy jsou záležitostí Severní Ameriky – ale pak jsem někde objevil stránky s austrokaktusy a já si začal dohledávat další informace.

Sviluška chmelová, biologie a jednotlivé přípravky

V dnešní části si povíme něco o svilušce chmelové, podle mě nejdůležitějším škůdci kaktusů. Proč nejdůležitějším? Protože jeho působením vznikají na rostlinách estetické škody, které jsou vratné snad jen v případě mladých rostlin, u starších je poškození trvalé.

Botanici nás rádi matou exotickými jmény a často není možné zcela jednoduše zjistit, proč přecházejí z jednoho rodu do druhého. Osobně dávám přednost jménu Sarcocaulon.

E. lloydii, zacatecasensis nebo erectocentrus?

Nic nemůže být u fosuláčů jednoduché. Ani když jde o pojmenování jednoho z nejběžnějších druhů, se kterým se v přírodě můžete setkat.

V roku 2016 sme sa počas výpravy do USA rozhodli navštíviť aj pohorie La Sal Mountains, ktoré sa nachádza pozdĺž hranice Utahu s Coloradom, severne od mesta La Sal. Mali sme informáciu o tamojšom výskyte Sclerocactus parviflorus a chceli sme zistiť, aký početný je výskyt týchto rastlín.

Na loňské březnové cestě po mexických „matorallech a pastizalech“ jsme mimo jiných států projížděli i státem Zacatecas. Jak asi víte, před sedmi či osmi lety byla u San Juan de Capistrano objevena lokalita nové krásné formy Echinocactus grusonii.

Můj první kontakt se Stevenem G. Brackem byl přes e-mail v lednu 2019. Psal jsem mu o informace na přesné lokality jeho dvou sběrů Pediocactus despainii. Dostalo se mi neuvěřitelně milé odpovědi s detailními informacemi k daným rostlinám, ačkoliv jsme se nikdy neviděli. K mému velkému potěšení jsem byl asi o měsíc později požádám o pomoc spojenou s návštěvou Stevena a jeho ženy Lindy v Čechách. Byli pozváni do Prahy na tradiční Sympozium.

Ako nadpis napovedá, išlo o nájdenie jednej zo zaujímavých pamiatok v Peru. Ide o pyramídu, ktorá by sa mala nachádzať v púšti a nie je navštevovaná turistami, vraj ani domorodci tam nechodia, preto som chcel, aby sme ju navštívili, i keď na začiatku našej cesty sme to ešte v pláne nemali, ale na ceste späť by sa to dalo stihnúť navštíviť, ak ju vôbec nájdeme.

V osmdesátých letech 20. století zorganizovali Jirka Haager z BZ Praha společně s Milanem Holečkem, šéfredaktorem časopisu Lidé a Země a s Krátkým filmem, výpravu Orchidea do Mexika a Venezuely.

Jsou číslovky, kterým se člověk ve spojení s věkem kamarádů jaksi podvědomě brání. Tedy ne, že by je zpochybňoval, ale s číslovkou 75 by si současnou životní aktivitu brněnského kaktusáře, pana Jaroslava Procházky, spojil jen málokdo.

V době před 50 ti lety mne přitahovaly tropické kaktusy, Melocactus a Discocactus zejména. V sedmdesátých letech jsme souzněli s A. F. H. Buiningem z Holandska. Spolu L. Horstem v těch dobách několikrát procestovali Brasílii,

V lednu jsem vysel svá semena Sclerocactus polyancystrus jako kazdy rok. Mé pokusy byly vždy doprovázeny mizerným výsledkem, nejlépe asi 10% vyklíčených semen.