2023 Noviny

Málokterý kaktusář v začátcích svého kaktusaření tuší, kolik dilemat bude muset v budoucnosti řešit, pokud se bude svému koníčku věnovat s náležitou vervou.

K nejobtížnějším dilematům patří zaměření sbírky. Začínající milovník pichlavé zeleně má před sebou neskutečné panorama lákadel. Jen kaktusy? Nebo ostatní sukulenty? Tak z každého trošku. A z kaktusů – Severní nebo Jižní Ameriku? Nebo třeba jen Mexiko či Argentinu? Všechny kaktusy jsou krásné. Některé milují teplo a pod 15°C protestují, ztrácí se před očima či flekatí. Jiné preferují zimní chlad, neřkuli mráz a tropické podmínky vedou k jejich záhubě.

Vážení přátelé, kamarádi, kaktusáři.

Máme zde podzim i ten astronomický, dokvétá podzimní kvítí, padá listí, počasí je jak na houpačce. Ve skleníku dokvétají poslední kaktusy jako mamilárie, turbinikarpusy, ariokarpusy, pediokaktusy ap. Jiné naopak teprve začínají kvést, zvláště sukulenty mesemb., lithopsy, konophyta. Právě nyní je vhodné provést opakovaně postřiky proti škůdcům. Zálivka už skončila a je třeba nechat kaktusy vyschnout. Průběžně rostliny kontrolujeme.

Milé kaktusářky a milí kaktusáři,

jako voda uběhly prázdninové měsíce a blíží se podzim. Zdá se mi, že ten půlrok, který je většině kaktusářů, díky geografické poloze naší země, vymezen, hrozně rychle ubíhá, zatímco ten druhý půlrok se táhne hrozně pomalu. Je září, řada kytek dokvétá, ty podzimní, jako jsou třeba ariokarpusy, ukazují právě na konci sezóny fascinující květy. Jako by to nejlepší bylo na konec! Květy jsou vlastně odměnou za péči, kterou kaktusům dáváme.

Léto máme v plném proudu, o čemž nás v těchto dnech informuje i rtuť teploměrů, stoupající občas až k nebezpečně vysokým číslům. A nemám tím na mysli jen ty teploměry ve sklenících. Naši pichlaví svěřenci se většinou v tomto horkém období pohrouží do letní polodřímoty a vyčkávají podnebných podmínek přívětivějších k růstu.

Je to také období dovolených, kdy se i my snažíme trochu si odpočinout, nabrat nových sil či alespoň vystoupit z každodenní rutiny pracovních povinností. A protože nejen kaktusy a sukulenty živ je člověk, nabídnu Vám v tomto letním úvodníku pár námětů k aktivní i odpočinkové rekreaci v našem regionu. Třeba Vás inspirují.

Vážení přátelé kaktusáři. Máme před sebou první letní měsíc. Červen je období, kdy kaktusy po zimním klidu ukazují svou nádheru v plné síle. Je to čas, kdy nejvíce rostou a kdy provádíme nejčastěji zálivku. Když máme před sebou příjemný teplý den, roubujeme.

Milí přátelé.

Jaro je v plném proudu. I když se podívám z okna, tak to moc nevypadá. Apríl je pryč, ale počasí si s námi pořád hraje. Některá rána klesají teploty i k bodu mrazu. Dokonce i u nás na Olomoucku. Odpoledne je zase přes dvacet stupňů.

Toto počasí je hodně nevyzpytatelné. Ti, co kytky stěhují, váhají, zda je již vytáhnout natož zalít. My, co máme skleník řešíme jiné problémy. Já mám zalito již dvakrát a chystám se na třetí zálivku. Ale řeším problém, jak korigovat teplotu ve skleníku. Nemám automatiku. Tak že se mi podařilo některé kytky trochu uvařit. Nevětral jsem, byly dost chladná rána, ale odpoledne, jak vystoupala teplota ke dvaceti stupňům a plně svítí slunce, tak ve skleníku bylo okolo padesáti stupňů. Stejně jako někteří další i já se ke skleníku dostanu jen o víkendu a nemá se mi o korekci teploty větráním kdo postarat. Rozhodl jsem se v polovině dubna nechat skleník plně otevřený.

Milí kaktusoví přátelé.

Tak se nám opět rozjíždí kaktusářská sezóna. Astronomické jaro nám začalo 20.března 2023 ve 22:24 hodin. Venku to na jaro moc nevypadá, zima se své vlády nechce jen tak vzdát. Příroda si s námi pohrává a počasí je jak na houpačce. Dokonce i občas sněží, i u nás v nížině v Olomouci a okolí. Počasí je typicky aprílové, jak nám napovídá kalendář.

Přemýšlím, o čem psát, protože karta psaní březnového úvodníku padla opět na mě a v tuto roční dobu je těžko o něčem psát, jaro se teprve opatrně chystá k nástupu, valná většina kytek ještě spí /aspoň u mě na zimním stanovišti ve sklepě/, letos jsem ještě nic nevyséval, zato jsem hromadu kytek pohřbil…

Na poslední schůzi jsem zjistil, že se k nám do olomouckého spolku přihlásili i chlapi z Přerova, tak to vypadá, že se ne sice počtem členů, ale velikostí teritoria zařadíme mezi největší spolky v republice… ? A víte co? Mrkneme do minulých časů, do plné sezony, kdy se kytky mohly zbláznit nadšením, teplo bylo, vodu dostaly, odměnily se pořádným kvetením a semenáče se napily k prasknutí a vyrazily roztrhat misky…

Vážení přátelé, kaktusáři,

tak se po měsíci opět ozýváme z Olomouckého spolku s úvodníkem, tentokrát se posunula štafeta ke mně.

Je nutno podotknout, že Olomoucký spolek není skvadrou kaktusářů pocházejících jen z Olomouce a jejího nejbližšího okolí. Dá se říci, že to okolí je dost či až velmi široké a sahá od Prostějova přes Šternberk až do Šumperka,k podhůří Jeseníků. Taky jsme tu kdysi měli spolek, bývalo nás kolem 35, bylo to prima, ale jak to bylo po revoluci běžné, naskytly se nové možnosti, jak se ve volném čase realizovat jinak a jinde a kaktusáři přestali chodit na schůze a mladí nepřibývali… Zůstalo nás po cca 20ti letech cirka 5, spolek jsme rozpustili a tři skalní jsme přešli do Olomouce… To ale asi není ojedinělý případ a měli bychom si vážit každého nově příchozího, kdo kaktusy miluje, přijde za námi do spolku, podělí se s ostatními o svoje kaktusářské radosti a starosti, a co je důležité, že nepřijde jen na tu svou první schůzi, ale i  zůstane…

Milí přátelé,

nejprve dovolte, abych Vám jménem celého Spolku olomouckých kaktusářů popřál vše dobré do nového roku, především pak pevné zdraví, kterého není nikdy dost, a pak samozřejmě hodně úspěchů ve vzájemně výhodné a obohacující spolupráci s Vašimi kaktuso-sukulentovými kamarády.

Leden je první měsíc v roce, doba nových začátků, změn či předsevzetí. Někdo přestává kouřit, jiný začíná běhat, někdo si zvyká na novou práci, jiný se učí žít jako důchodce. Začátek nové sezóny se sic nezadržitelně blíží, čemuž nasvědčuje i současné, mimořádně teplé počasí, nicméně naplno to vypukne ne dříve než za nějakých 8 až 10 týdnů. Moje kaktusy zimu tráví ve vytápěné kůlně, kde jsou izolované ze všech stran polystyrenovými deskami kvůli úspoře energie, mnoho z nich v bednách rovnaných do komínků, prostě po celé zimní období téměř nepřístupné. A jak vám tak koukám, jak krásně tam sní svůj zimní sen, zasnil jsem se i já.

Echinofossulocactus x malikianus (E. ochoterenaus x E. dichroacanthus)

Echinofosulocactus confusus Br. et R.

Jaroslav Záhora a František Nechvíl

Vážení přátelé, ačkoliv počasí letošního roku čaruje letní teploty i v říjnu, tak uzamčeno jest. Správně a úředně, jak se sluší a patří, přímo ústy předsedy SPK Chrudim.

Vážení přátelé, přinášíme vám kompletní informace k Zamykání sezóny v Chrudimi včetně Burzovního zpravodaje.

AKTUALIZOVÁNO 28.7.2023

Vážení přátelé,

život je změna. A nevyhýbá se nikomu. Život je koneckonců už ze své podstaty plný změn, dalo by se říci, že změna je přímo samotnou podstatou života.

E. dichroacanthus z lokalit na dohled od Cerro El Zamorano

Jaroslav Záhora, Arturo Pascalín Colín

Pravidelní čtenáři internetových novin o kaktusech a sukulentech jsou již mnoho let informováni o situaci, která již 30 let komplikuje život mnoha pěstitelům kaktusů a sukulentů.

Nabídka rostlin – jaro 2023.

Subtropy se nám bez prodlení představily v nedalekých žulových balvanech, zvaných Ďáblovy kuličky (Devils Marbles). Muselo tam být aspoň 34 stupňů.

28. 1. 2023 v ranních hodinách zemřel ve věku 93 let vyškovský kaktusář, pan Miloslav Zubr, pěstitel koryfant, frajlejí aj.

dovolte úvodem popřát vám a vašim blízkým, jménem výboru Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů z. s., všechno dobré, především pevné zdraví, hodně štěstí a mnoho pěstitelských úspěchů v novém roce 2023.

Luděk Šubert z Turnova nám poslal pár obrázků z cesty po Argentině.

Tip na hodnotný vánoční dárek pro každého milovníka exotické krásy rostlin

Areál výskytu rodu Weingartia leží v hornaté části Bolívie. Jeden druh, Weingartia neumanniana, roste jak v jižní Bolívii, tak v severní Argentině.

Velmi zvláštní rostlina pravděpodobně s nejdelšími mamilami mezi kaktusy.

Echinofossulocactus ochoterenaus TIEG. z pohledu historických souvislostí

1. února 2022

Do deníku zapsal Martin Košťál

Z Port Headlandu, kde jsme doplnili zásoby, míříme do Národního parku Karijini, který podle nás patří mezi 5 nejkrásnějších parků na celém kontinentu.

V otřesné výhni, kdy teplota přes den jen šplhá, jedeme dál na sever. Pořád si namlouváme, že počasí se může umoudřit, ale kdepak.

Na jmenování nového ministra Hladíka čekala veřejnost poměrně dlouho. Více než rok od odchodu mediálně známého, ale manažersky selhávajícího ministra Brabce, bylo na čase.

Vážení přátelé, bohužel mám smutnou zprávu, dne 3. 2. 2023 zemřel přítel Jaroslav Dolejšek, do konce roku 2022 předseda Táborského spolku.

Coober Pedy, kde se pořád z velké části po domácku těží většina opálů na světě, je jedna originalita za druhou.

Píše se datum 11. 11. 2023. Svatý Martin. Pečená husička ani Svatomartinské víno nás jistě nečeká.

Jeden den v Mexiku.

Píše se 3.listopad 2023. Pohybujeme se v rovinách, pár kilometrů západně od městečka Tula.

Echinofosulokaktusy v katalozích firmy Schmoll

Jaroslav Záhora a Stefan Nitzschke

Po uveřejnění předcházejícího dílu „Echinofossulocactus ochoterenaus TIEG. z pohledu historických souvislostí“ přišla od kamaráda Stefana Nitzschkeho nabídka.

Soumrak zájmového chovatelství a pěstitelství opět na obzoru? Čtěte!

THELOCACTUSY – máme je rádi tak jako všechny kaktusy a když kvete například Thelocactus macdowelii, tak je to požitek se na něj dívat.

V Norseman je nám zima, když vyjíždíme na dálnici Eyre. Jejich 1200km do jihoaustralské Ceduny vede suchou rovinatou oblastí se sporou vegetací.

Vážení přátelé, milí čtenáři,

dostává se vám do rukou jeden z mých posledních článků.