Prázdniny byly krásné pro školáky, užili si hodně horka. Kaktusy si to taky užívaly, alespoň ve sbírce. Lebedily si hlavně ve stolových sklenících, na plném slunci i na dešti. Jen když už byl v mísách centimetr vody, proti další vodě jsme je přikryli.
Tak se podívejme na tuto Escobaria vivipara var. bisbeeana, jak si to počasí užívá. Její prarodiče rostou v Arizoně, východně od Tucson.
Milí čtenáři I.N. novin, toto je pouze dovětek k seriálu o Cereusech, který jste mohli číst v roce 2017 a 2018. Rád bych Vám ukázal několik nových krásných Cereusů,
Botanici nás rádi matou exotickými jmény a často není možné zcela jednoduše zjistit, proč přecházejí z jednoho rodu do druhého. Osobně dávám přednost jménu Sarcocaulon.
V době před 50 ti lety mne přitahovaly tropické kaktusy, Melocactus a Discocactus zejména. V sedmdesátých letech jsme souzněli s A. F. H. Buiningem z Holandska. Spolu L. Horstem v těch dobách několikrát procestovali Brasílii,
Při našich cestách s Lubošem Berkou, které podnikáme pravidelně na schůze Internoto1, navštěvujeme také sbírky a pamětihodnosti v oblasti, ve které se pořádá schůze, nebo kterou projíždíme.
Martin a Tomáš vyřídili a převzali auto, které už bylo nachystáno v pozemní garáži. Renault Kangoo měl modrou barvu a náš dvorní řidič Martin Tvrdík (třetí účastník expedice) mu důvěrně začal říkat KAREL.
V noci Martin vyhlásil poplach. Petro, vstávej, do auta rychle, je bouřka. Tak hezky jsem spala. Blejská se a blejská se. Bouřka se s námi nemůže rozloučit. Počítám. Myslím, že je už daleko. Vracím se do stanu.
Vedle Chrudimi – další velká kaktusová show v Evropě.
Je to burza kaktusů a sukulentů, ELK, v Blankenberge v Belgii. Oproti naší chrudimské akci má jistě výhodu větší plochy pro nabídku rostlin, prodej začíná v pátek odpoledne a končí v neděli v poledne.
Keď sa človek túla po svete, posudzuje cudzie zvyky, mravy, vlastne všetko, čo je trochu odlišné od toho, čo môžeme zažiť či vidieť doma. Zväčša sú to pozitívne zážitky, ale nájdu sa aj také, ktoré bolo škoda vidieť či zažiť.
Vyšla nová poblikace „Rod Aztekium Boed.“ (2019), jejiž autory jsou Kunte Libor a Šnicer Jaroslav. Publikace je psaná v anglické jazyce. V české verzi byla publikována jako speciál č. 1 časopisu Katusy 2019.
Na světový trh kaktusářské literatury právě dorazila nová luxusní kniha THE NEVERENDING STPRY OF ASTROPHYTUM HYBRIDS – (Nekonečný příběh hybridů Astrophytum).
Autor:
Bušek J., Kmječ T., Hanzelka J., Ignačák I.
Posílám obrázek miniaturní kytičky Parodia gibbulosa (v překladu hrbolkový – vztahuje se k epidermis rostliny). Rostlinku jsem získal před dvěma lety od švýcarské firmy HA-KA-FLOR, jako malou odnož, nyní kvete ve velikosti 35 mm.
Redakce: Vykradli jsme pro vás trochu povídání z hezkého webu určeného zejména mexikofilům, s názvem připomínající dříve vydávaný občasník: NOVÁ AZTEKIA. Vydavatelem je Petr Antálek.
v červnové čísle novin, v rubrice „To nejlepší …“, je dvěma autory velmi kladně honoceno vydávání Atlasu kaktusů. S obdobným názorem se ovšem setkaváme napříč celou kaktusářskou společností.
Tohle povídání navazuje na článek v minulých novinách - už je to třetí, a asi poslední zastavení. Když jsem tuhle cibulku vloni na podzim dostal, byla to asi čtvrtmetrová, jakoby ohořelá koule, v níž jsem mnoho života nečekal. V květnu se probrala a vykvetla mnohočetným květenstvím. To už bylo zajímavé, ale taky napínavé. Květenství postupně odkvétalo – a nic. Co odkvetlo, to opadalo. V červenci…
Je to neuvěřitelné, ale tuto hlášku můžeme slyšet už 30 let… Tolik let se už totiž koná chrudimská akce Zamykání sezony…, ze které se stala jakási „kaktusářská pouť,