El Pedernal, SLP
Obr. 1. Tento díl seriálu pojednává o úchvatném a poněkud vymykajícím se druhu v rodu, a tím je Echinofossulocactus coptonogonus. Námi navštívená lokalita se rozprostírá po obou stranách silnice a jsou to v podstatě rovné pláně, velmi řídce porostlé keři, zato hojně využívané pro pěstování krmiva pro dobytek.
Obr. 2. V úhledných, několik metrů širokých řadách byly vysázeny opuncie. Pokud se při výsadbě přichomýtne jiný kaktus, jde bez pardonu ven.
Obr. 3. Tento nešťastník tam ležel asi dost dlouho, ale protože jevil známky života, dostal ještě šanci pokusit se znovu zakořenit do své rodné hroudy.
Obr. 4. Efc. coptonogonus MAK 283 na lokalitě. Populace tohoto fosuláče byla poměrně silná, jednotlivé rostliny byly od sebe vzdáleny cca 50 až 100 metrů. K vidění byly ve všech velikostech a poměrně snadno, protože travní porost na této lokalitě se po spasení dobytkem podobal jamkovišti golfového hřiště.
Obr. 5. Tento exemplář měl nejkrásnější otrnění z celé lokality a ani kravské lejno mu v tom nebrání. Mě jsem možnost vidět více lokalit tohoto druhu, ale na této lokalitě měli koptíci nejdelší a nejsilnější otrnění.
Obr. 6. Na této lokalitě mě překvapila variabilita otrnění některých exemplářů. Tento exemplář měl výhradně pouze 3 trny v areole.
Obr. 7. Spodní pár trnů v areole u tohoto jedince vykazoval charakter horních, tzv. středových trnů.
Obr. 8. U tohoto exempláře se objevují jeden až dva trny za horním středovým trnem. Tyto dodatečné trny ale nemají charakter trnů okrajových, nýbrž silných středových.
Obr. 9. Toto byl asi největší a nejstarší pozorovaný exemplář, pozoruhodné bylo, že měl stále pouze 13 žeber.
Obr. 10. Naproti tomu tento jedinec disponoval 21 žebry, ačkoliv nevykazoval známky stáří.
Obr. 11. Doprovodná kaktusová vegetace na této lokalitě nebyla příliš pestrá, pozorováno bylo jen několik kusů Echinocactus horizonthalonius, Thelocactus hexaedrophorus a Ferocactus latispinus. Dále se na této lokalitě ve větší míře vyskytovaly Mammillaria uncinata, Cylindropuntia tunicata, Coryphantha radians a Echinocereus cinerascens.
Obr. 12. Ferocactus latispinus. Tento opozdilec se ještě v listopadu rozhodl vykvést, moc nás tím potěšil.
Obr. 13. Ariocarpus retusus, Mak 291. O několik kilometrů zpět se u silnice začínají zvedat mírné kopečky a na úpatí jednoho z nich roste dle mého soudu jedna z nejkrásnějších populací tohoto ariáku. Rostliny to byly vskutku excelentní a úžasně maskované, v bílošedém štěrku byly snadno přehlédnutelné. Označení „živé kameny“ je zcela příznačné.
