Slyšel jsem rčení, že nejsme na závodech. Není to pravda. Jsme v nekonečném závodu s časem. Co je to vlastně čas? Čas je život. A co je to život? Život je šňůra plná korálků a každou chvíli jeden korálek odpadne. Problém je v tom, že nikdo nevíme, kolik korálků nám ještě zůstává a soupeříme s rostlinami, které žijí desítky, ale také stovky let.
Několik desítek let stará rostlina Ariocarpus retusus SB68 s nádherným vzorem bílých čar na tuberkulích
Více jež čtyřicetiletí jedinci Ariocarpus trigonus
Proto já říkám, že jsme na závodech. Jen to musíme uchopit za správný konec. Najít optimální cestu, jak přesazovat, jak zalévat a jak hnojit. Kolik místa rostlinám dát a jak o ně pečovat, aby měly přirozený vzhled, a přitom to nebyly miniaturní, utrápené bonsaje. Vždyť spousta z nás může říct „kvetl by mi o sedm let dříve, ale já je držel v šestkách“.
Dvacetiletý „semenáček“ Ariocarpus retusus SB68 pěstovaný v „šestce“ a následně přesazený do plzeňské „šestnáctky“.
A když se tak nad tím zamyslím, přijde mi škoda, že spousta letitých kaktusářů s padesáti až šedesátiletou zkušeností nemá dostatek času nám své zkušenosti a poznatky předat.
Snad osmdesátiletý, více než metrový jedinec Astrophytum ornatum. Nádherná rostlina!
Letitá rostlina Ariocarpus retusus ze sbírky autora článku.
Na druhé straně to chápu. Ani oni neví, kolik jim ještě zůstává korálků… Ale to už je jiný příběh.
Aztekium hintonii, letitá rostlina s průměrem více než 10cm
Překrásné pravokořenné encephalocarpusy.
Majitel tohoto „záhonu“ echinocactusů mi říká „měl jsem s nimi začít o deset let dřív“…něco mi říká, že kdyby začal i o 30 let dřív, stejně by říkal „měl jsem s nimi začít o 10 let dřív“: o)
Pěkné čtení přeje Petr Zeidler a klub Astrophytum, Brno
