Zajímavá zkušenost: ve všech knížkách jsou nejdůležitější veličiny pro naše kytky světlo, voda a
teplo…
Vodu a teplo snadno regulujeme (jak je psáno v literatuře), ale světla mají naši miláčci obvykle málo, rozhodně méně než v domovině.
Dovolím si tato naše letitá dogmata trochu nabourat. Na prvním obrázku je Echinomastus erectocentrus SB 482, na druhém E. intertextus carizalensis a v popředí (dole) několik E. mariposensis, vše semena od Mirka Naxery.
Všechny tyhle kytičky neviděly nikdy nic jiného, než dvě 18W obyč zářivky, jedna teplá bílá a jedna denní bílá. Už si pod tímto světlem libují skoro 3 roky.
Kytičky jsou opravdu kompaktní a tvrdé jako kámen. Jsem zvědav, co s nimi udělá přechod do pařníku nebo skleníku.
Vidět ale je, že jenom v intenzitě a spektru světla to celé opravdu asi není.
Jeden komentář
Zdravím věechny – mohu-li k tématu jaké světlo: už řadu let vysévám pod zářivky vždy v zimě, když je čas, a nejprve jsem používal teplé bílé. Nebyl jsem ale spokojený s dlouživým a „vytáhlým“ růstem i když byly rostliny těsně pod trubicemi. Vyměnil jsem tedy teplé bílé za „denní světlo“ (nikoliv cool white, ale day light) – 6500 kelvinů. Sehnal jsem je jen na internetu. Rozdíl je obrovský. Růst se nesnížil a rostliny jsou pěkně „přičapnuté“. Podle měření v domovině je např. ve stínu při modrém nebi teplota chromatičnosti i více než 8000 kelvinů. Takže není světlo jako světlo…