Prosinec 2022 (245)

V letošním roce si připomínáme stoleté výročí založení prvního kaktusářského spolku na našem území, Spolku pěstitelů kaktusů v Republice Československé v Praze.

Po rozpadu rakousko-uherské monarchie a vzniku samostatného Československa se v našich zemích změnila společenská situace a začala hromadně vznikat různá zájmová sdružení, a tak samozřejmě nemohli zůstat pozadu ani milovníci sukulentních rostlin. V té době byl velkým propagátorem kaktusů akademický malíř Jaromír Seidl, který nejprve v létě 1922 zorganizoval výstavu kaktusů v Lumbeových zahradách na pražských Hradčanech a následně inicioval na podzim téhož roku vznik našeho prvního kaktusářského spolku. Ustavující setkání, kterého se účastnilo 60 lidí, se uskutečnilo 8.10.1922 v restauraci U Bumbrlíčků na pražské Národní třídě (Obr. 1).

Obr. 1: Interiér Restaurace u Bumbrlíčků, 1924

Na tomto setkání nově vzniklého Spolku pěstitelů kaktusů v Republice Československé v Praze byl zvolen prozatímní výbor, předsedou se stal Jaromír Seidl. Jednatelem byl zvolen Emil Štraybl, který byl pověřen sepsáním stanov, které byly následně přijaty v listopadu 1922 a schváleny státními orgány v lednu 1923. O dva měsíce později proběhla první valná hromada, na níž byl Spolek formálně legalizován a předsedou potvrzen J. Seidl. Ve své funkci byl od počátku velmi aktivní, v letech 1923-4 vydal pět čísel prvního českého časopisu o kaktusech „Kaktusy, sukkulenty a jejich pěstění“ a kromě něj významně přispíval také první čestný člen Spolku A.V. Frič články o svých cestách za kaktusy. V září 1923 se na Žofíně uskutečnila první spolková výstava, kde jen J. Seidl vystavoval na 140 rostlin.

V březnu 1924 byl opět zvolen předsedou J. Seidl, záhy však začalo docházet k názorovým konfliktům, které vyvrcholily v říjnu 1924 vystoupením řady členů (včetně Seidla a Friče) ze Spolku a založením paralelního uskupení Volné sdružení pěstitelů kaktusů. Novým předsedou Spolku se stal V. Corvín, který v této funkci setrval do roku 1927.  V následujících letech ho v předsednické funkci vystřídali M. Horlivý (1927-1928), E. Štraybl (1928-1929), J. Mašín (1929-1933), O. Smrž (1933), J. Štědrý (1933-1934), K. Salášek (1934-1936), J. Štědrý (1936-1937), O. Polívka (1937-1938), B. Polanský (1938-1939) a F. Tišer (1939-1945).

V tomto období se Spolek všemožně snažil popularizovat kaktusářskou činnost. Pravidelně se konaly členské schůze v Restauraci u Bumbrlíčků a byly pořádány exkurze do sbírek pěstitelů (Obr. 2).

Obr. 2: Exkurze do sbírky J. Seidla v Průhonicích, 1925

Popularizaci sukulentních rostlin Spolek napomáhal také vydáváním časopisů. Kromě již zmíněného časopisu Kaktusy, sukkulenty a jejich pěstění (1923-4), to poté byl Časopis Spolku pěstitelů kaktusů v RČS (1925) a Časopis Kaktusářské listy (1926-1941). V roce 1924 byla založena kaktusářská knihovna, první svého druhu v Československu a v té době obsahovala 17 titulů. Nedílnou součástí prezentace pěstitelských úspěchů bylo konání výstav kaktusů. První se konala na Žofíně (1923, Obr.3), druhá v Kinského zahradě a další se pak přesunuly do skleníků Botanické zahrady Na Slupi (1928, 1930-1932, 1934-1938).

 

Obr. 3: První spolková výstava kaktusů na Žofíně, expozice L. Kozelského, 1923

V období nacistické okupace se život v naší zemi významně změnil a omezení činnosti zájmových sdružení se samozřejmě negativně promítlo i do aktivit Spolku, v roce 1941 bylo zastaveno i vydávání časopisu Kaktusářské listy. Přesto se alespoň v roce 1944 podařilo uskutečnit výstavu kaktusů. Po skončení 2. světové války v roce 1945 měl pražský Spolek již kolem 200 členů a opět se vrátil k tradičním činnostem – pořádání členských schůzí a výstav a bylo obnoveno vydávání časopisu Kaktusářské listy (vycházel do r. 1951).

V návaznosti na společenské změny se během okupace i následného poválečného období několikrát změnil oficiální název Spolku: Spolek českých kaktusářů v Praze (1940-1952), Kroužek kaktusářů Závodního Klubu při Závodní radě Biologické fakulty v Praze (1953-1966), Kroužek kaktusářů při ZV ROH Biologické fakulty UK v Praze (1967-1968), Klub kaktusářů Praha (1969-1970), Svaz českých kaktusářů, ZO Klub kaktusářů Praha (1971-1977), Český ovocnářský a zahrádkářský svaz, ZO Klub kaktusářů Praha (1978-1990), Spolek pěstitelů kaktusů a sukulentů Praha (od 1990). V tomto období se ve vedení Spolku vystřídalo celkem 8 předsedů: K. Krpálek (1945-1950), V. Mareš (1947), J. Graulich (1950-1952), K. Krpálek (1952), R. Šubík (1953-1963), J. Sladovník (1963-1968), M. Voldan (1968-1992) a I. Běťák (1992-2022). Také místa konání členský schůzí se často měnila: Restaurace U Husenských (1945-1951), U tří bojovníků (1953-1959), Posluchárna Biologické fakulty (1959-1961, 1972-1976), Posluchárna Elektrotechnické fakulty ČVUT (1962-1971), Posluchárna Chemické fakulty (1977-1979), Velký sál ÚVTEI (1980-1982), Posluchárna katedry geologie PřF UK (1983), Sál ČKD Tatra (1984-1992), Praha 4, Na Strži (1993-1996), Velká geologická posluchárna PřF UK (1996-dosud).

S narůstajícím počtem členů bylo třeba zajistit a zkvalitnit jejich informovanost o činnosti Spolku. Za tímto účelem Spolek v letech 1952-1955 vydával Oběžník (10 čísel ročně), který byl v roce 1956 nahrazen Věstníkem vycházejícím dosud a čítajícím téměř 250 čísel. Počet členů se v následujících desetiletích postupně zvyšoval na 826 v roce 1988, pak začal zase pozvolna klesat na současných 425. I tak náš Spolek stále patří k největším kaktusářským organizacím na světě.

V současnosti činnost Spolku pěstitelů kaktusů a sukulentů Praha pokračuje v tradičních aktivitách. Členské schůze s kvalitními přednáškami se konají každý měsíc kromě prázdnin, Spolek také každoročně pořádá výstavu kaktusů v Botanické zahradě Na Slupi (od roku 1990 2x ročně), ta letošní již byla 55. v pořadí. Nedílnou součástí spolkových aktivit je také každoroční organizování jarního kaktusového Sympózia za účasti významných našich i zahraničních odborníků na sukulentní rostliny, které se letos konalo již po 34. Pražský Spolek také převzal vydávání velice populárního Atlasu kaktusů (od roku 2013) a řada členů se také podílí na vydávání celostátního časopisu Kaktusy.

Co říci na závěr? Na stoleté činnosti Spolku se podílela spousta známých i méně známých osobností, ale i dnes už polozapomenutých nebo úplně zapomenutých lidí, bez nichž by naše společná záliba v sukulentních rostlinách rozhodně nebyla na tak vysoké úrovni. A za to jim náleží náš obrovský dík.

 

Obr. 4, 5, 6: Výbor Spolku v proměnách času – v roce 1928, 1983 a 2007

Daniel Haisel, Ústav experimentální botaniky AV ČR, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Psáno pro časopis Kaktusy, publikováno se souhlasem autora.