Setkání v Počaplech je za námi stejně tak jako první zálivky. Rostliny na svých kořenech reagují prakticky okamžitě, roubovanci pomaleji.
A protože se na mé zelené střeše zatím nic moc nemění, posílám pár obrázků ze své skalky před domem. Je to spíše suťoviště, orientované na východ, ze západu stíněné domem a již tři roky zde rostou asi největší držáci mezi echinocereusy – E. coccineus SB406 z Texasu, E. viridiflorus ŠN1072 z Colorada a E. bailey SB211 z Oklahomy.
Osobně bych si představoval daleko mohutnější růst a časté kvetení, ale současně pozoruji obdobné chování po dobu několika let u všech rostlin, kde výrazně změním podmínky. Stalo se mi to po přestěhování celé sbírky a při každém nákupu. I ty bodlinaté rostlinky si musí zvyknout na nové prostředí.
A příště snad už fotografie s prvními poupaty!
