Zeidler Petr

Uteklo to zase jako voda. Rok je téměř za námi a i když se tohle číslo bude jmenovat „listopadové“, budeme ho číst v prosinci. Rozhodl jsem se tedy trošku bilancovat a zavzpomínat, co se tento rok událo.

Především jsem poznal několik velice zajímavých a milých lidí a navštívil ty, které jsem poznal již loni.

Slyšel jsem rčení, že nejsme na závodech. Není to pravda. Jsme v nekonečném závodu s časem. Co je to vlastně čas? Čas je život. A co je to život? Život je šňůra plná korálků a každou chvíli jeden korálek odpadne. Problém je v tom, že nikdo nevíme, kolik korálků nám ještě zůstává a soupeříme s rostlinami, které žijí desítky, ale také stovky let.

Astrophytum asterias. Roste pomalu a nedorůstá závratných velikostí. Je nenáročné, jeho pěstování zvládne prakticky každý, žádná speciální péče není potřeba a dokonce mu nevadí teplé zimování v bytě. A nebo naopak chladné v nevytápěném skleníku. Aspoň to je zkušenost jednoho brněnského kaktusáře. Tak proč je tak zajímavé a žádané? Protože je prostě nádherné! Jeden z těch kaktusů, který svou krásou oslní i bez násady květů.

Byl jsem požádán Radkem Čechem, jednatelem Astrophytum Brno, jestli bych vzal štafetu chrudimských úvodníků po Plzni (po Jirkovi Vinařovi). Souhlasil jsem, ale závazek jsem vzal podmínečně, a pokud mi to nepůjde, okamžitě končím! No Jiří Kroupa z oblíbeného českého filmu to zvládl, a nakonec i tu maturitu si udělal a já doufám, že ostudu také neudělám.

Přemýšlel jsem, jak začít, jak uvést brněnský klub a jak přiblížit brněnské prostředí přátelům kaktusářům. Přemýšlel jsem, co je u nás zajímavé nebo jiné. Co není tak běžné jako ve sbírkách ostatních kaktusářů.

Zdaleka jsem nenavštívil všechny sbírky a neviděl všechny kaktusy, které čeští kaktusáři pěstují. Pokud bych to však mohl posoudit svým nezkušeným okem, zřejmě by to byly na pěnovci pěstované kaktusy rodu Strombocactus, Aztekium a Turbinicarpus, asi nejčastější kolonisté těchto kaktusových skalek. A musí se nechat, když se to povede, je to nádhera.

Plzeňské kolokvium není jen posezení u Jirky Musila a sobotní dopolední přednášky. Je to i návštěva sbírek a ta se v mém případě vydařila nad míru mého očekávání! Míla Hájek a jeho cit, s jakým pěstuje své kaktusy nebo pohostinnost Jirky Vinaře, to jsou věci, na které budu ještě dlouho vzpomínat!