Prázdniny 2021 (230)

Už je to pár měsíců, co mě Pavel poprosil, jestli bych nepředstavil variační šíři A. retusus. Samozřejmě jsem na to kývnul.

To jsem si ale dal! V průběhu jara jsem to stále odkládal a odkládal v bláhové naději, že to nějak zanese prach a že to vyvane. Jenže to bych neměl mít tu drzost Pavla navštívit. A došlo na splacení dluhu. Slíbil jsem, že první díl pošlu ještě večer. Jenže k psaní jsem se dostal až před půlnocí, takže se splněním slibu to nedopadlo…

Ono totiž napsat něco o A. retusus dá trochu více přemýšlení a zdrojování. Když už máte za sebou článek na tomto webu, na mém vlastním webu a v časopisu Cactaceae etc., není lehké se neopakovat. Nebudu rozvádět taxonomii a vrhnu se rovnou na to, co si představujeme jako „typický“ A. retusus. Ten by měl mít na řezu trojúhelníkovité tuberkule s rovnými hranami a na hrotu může, ale taky nemusí být zbytek areoly. Navíc i jednotlivé plošky jsou rovnostranné trojúhelníky. Pokud tedy uzavřu výlet do geometrie, tuberkule jsou svým tvarem nejblíže tělesu (a to jsem si musel důkladně vygooglit), které se nazývá pravidelný čtyřstěn, tetraedr. Obsah jeho stěn vypočítáme z délky jedné hrany: S=a²√3, objem pak V= a³√2/12. A jak už jsem se tak dovzdělával, zjistil jsem, že patří mezi tzv. platónská tělesa. A hned jsem googlil, co to je… ejhle, je jich jen pět. Musí splňovat základní dvě podmínky: z každého vrcholu vychází stejný počet hran a všechny stěny tvoří shodné pravidelné mnohoúhelníky. Nejjednodušším platónským tělesem je právě tuberkule A. retusus. Je to trojrozměrné těleso s nejmenším počtem vrcholů. Pro zvídavé bych doplnil zbývající platónská tělesa: krychle, osmistěn, dvanáctistěn a dvacetistěn.

Ale zpátky k ariokarpusům. Rostliny, které odpovídají naší představě o typickém A. retusus, jsou v přírodě poměrně vzácné a vyskytují se nesouvisle v San Luis Potosí, Tamaulipasu a věřím, že i v dalších sousedících státech.

A. retusus jsem dosud pozoroval na 43 lokalitách a jen o třech z nich bych mohl prohlásit, že jsem na nich viděl „typický retusus“. První rostou u El Pedernal v SLP (PA 0323) na mírném kamenitém svahu s minimem doprovodné vegetace. Jen o pár stovek metrů dále rostou v plochých travnatých pláních Efc. coptonogonus, E. horizonthalonius, F. latispinus a Thc. hexaedrophorus.

Ariocarpus retusus PA 0323

Další populaci jsem viděl u Altamiry v Tamaulipasu (PA 2428). Tady ariokarpusy rostly pod a na vrcholu poměrně vysokého kopce. Doprovod tvořily mimo jiné M. candida, Cor. delicata a Thc. conothelos.

Ariocarpus retusus PA 2428

Poslední rostou na lokalitě P. aselliformis u Moctezumy. Dostaly studijní číslo PA 3277. Příště se budu věnovat tomu, čemu se říká „elongatus“.

Ariocarpus retusus PA 3277