Červen 2026 (285)

E. dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov., část II

Cílem tohoto příspěvku je připomenout 54 let starou barevnou fotografii jedince, který nese znaky E. dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov. a kterého jeden z nejvýznamnějších znalců rodu své doby, Dr. Meyrán, považoval za E. dichroacanthus. 

V roce 1972 uveřejnil Dr. Meyrán v mexickém kaktusářském časopisu některé studie týkající se rodu Echinofossulocactus (Estudios Sobre Echinofossulocactus, Jorge Meyrán, Cactaceas y Suculentas Mexicanas, roč. XVII /č. 2/, 1972, str. 35-46). V úvodní části popisuje důvody pro publikování článku. Stav poznání se od roku 1972 příliš nezměnil a stojí za to si dobovou situaci připomenout. Dr. Meyrán tvrdí, že Echinofossulocactus je dobře vymezený a velmi charakteristický rod, avšak jednotlivé druhy vykazují jen obtížně rozlišitelné znaky. Většina z nich sdílí podobné morfologické charakteristiky a liší se pouze několika významnějšími znaky, přičemž zároveň vykazuje značnou vnitrodruhovou variabilitu. K nejasnostem v taxonomii rodu přispělo podle Dr. Meyrána několik okolností: neúplné popisy založené na malém počtu rostlin, nedostatečné studium populační variability a chybějící nebo nepřesné údaje o lokalitách. Řada druhů byla později znovu nalezena nebo za ně byly považovány jiné populace a na základě těchto rostlin byly původní popisy doplňovány a upravovány. Pokud nově nalezené rostliny skutečně odpovídaly původně popsanému druhu, vedlo to k přesnějšímu vymezení taxonů. V opačném případě však docházelo ke směšování názvů a k dalšímu prohlubování taxonomických nejasností, takže nebylo vždy zřejmé, zda se skutečně jednalo o správnou rostlinu.

Článek doktora Meyrána je rozdělen do dvou částí. V první části se autor věnuje vymezení hlavních morfologických charakteristik rodu, druhá část je zaměřena na pozorování rostlin v přírodních podmínkách. V rámci těchto studií zveřejňuje Meyrán rozšíření původního popisu druhu E. dichroacanthus: 

„Echinofossulocactus dichroacanthus (Martius) Britton & Rose

Stonek jednotlivý, kulovitý až protáhle kulovitý, 6–10 cm v průměru, vrchol mírně vtlačený. Žeber 34–58, zvlněných, někdy slabě a někdy velmi výrazně zvlněných. Na každém žebru 2–3, někdy až 4 areoly. Středové trny jsou tři: horní trn 15–70 mm dlouhý, zploštělý, přímý, někdy přitisklý, 1,5–3 mm široký (vzácně až 4 mm); dva postranní trny zaoblené, s kosočtverečným průřezem nebo mírně zploštělé, 10–40 mm dlouhé a 0,7–1,5 mm široké; barva žlutavá až slámově žlutá, někdy lehce načervenalá, s příčnými proužky; špička tmavě červenohnědá. Staré trny šednou. Radiálních trnů je 2–5, někdy až 6, vzácně pouze 1–2 v horní části areoly; jehlovité až slabě šídlovité, 4–12 mm dlouhé, bílé.“ Pokud jde o květ, je třeba připomenout, že v původním popisu E. dichroacanthus je květ označen jako neznámý. Dr. Meyrán uvádí v článku tento popis květu: „Květ široce nálevkovitý, 18–20 mm dlouhý. Květní trubka krátká, nazelenalá, s trojúhelníkovitými až vejčitými šupinami. Okraje šupin bělavé se zeleným středovým proužkem. Okvětní lístky kopinaté, s bělavými okraji a purpurovým až růžovým středním proužkem, někdy velmi tenkým nebo chybějícím. Nitky tyčinek bělavé, čnělka růžová. Osm laloků blizny světle růžových až nažloutlých.“

K článku připojil dr. Meyrán ilustrativní snímek rostliny (obr. 1), která je ve shodě s charakteristikami v rozšířenému popisu druhu Echinofossulocactus dichroacanthus. 

Obr. 1 Meyránův E. dichroacanthus z lokality označené jako km 326 na cestě z hlavního města Mexico do San Luis Potosí (autor: J. Meyrán, Cact. Suc. Mex., 1972, str. 41)  

Obr. 2 Barevná rekonstrukce předcházející černobílé fotografie E. dichroacanthus pomocí ChatGPT (autor původního snímku: J. Meyrán, Cact. Suc. Mex., 1972, str. 41)  

Na zadní části obálky časopisu je barevný obrázek rostliny z blízkosti Tulancinga, kterou Dr. Meyrán řadí pod E. dichroacanthus. Podle zobrazených znaků, zejména diskovitého habitu, lze ale tuto rostlinu z okolí Tulancinga zařadit spíš do navrhovaného provizorního taxonu Echinofossulocactus dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov.

Obr. 3 E. dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov. z blízkosti města Tulancingo (autor: J. Meyrán, Cact. Suc. Mex., 1972, str. 41). 

Obr. 4 Barevná rekonstrukce původního snímku E. dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov. z okolí Tulancingo pomocí ChatGPT (autor původního snímku: J. Meyrán, Cact. Suc. Mex., 1972, str. 64)  .

Obr. 5 Mapa výskytu E. dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov. Žlutá šipka na mapě označuje hybridní populaci Echinofossulocactus spec. Peña del Aire

Obr. 6 Lokalita č. 6 z okolí Tulancinga odpovídající taxonu E. dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov.; zdroj:  https://www.inaturalist.org/observations/305913290   (Tulancingo, Hidalgo; foto: Juan Triana Alcázar, srpen 2025).

Obr. 7 Příklad botanické ilustrace průměrných charakteristik E. dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov. na lokalitě č 5 (viz mapa na obr. 5). Populace č. 5 se od sousedních populací uvažovaného poddruhu odlišuje velmi malými květy a malým počtem vnitřních okvětních segmentů (B). Také je typická ojedinělým výskytem centrálních středních trnů a dodatečných horních středních trnů (E). 

S úctou k práci Dr. Meyrána a všech dalších specialistů, kteří se v minulosti i současnosti snažili zpřehlednit orientaci v rodu Echinofossulocactus, usiluji o vytvoření obrazové databáze navštívených lokalit. Současné technické možnosti totiž dovolují shrnout do jediné ilustrace převažující morfologické charakteristiky rostlin na dané lokalitě (viz obr. 7).