Rod Echinofossulocactus v přírodě i v kultuře (38)

E. dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov., část III.

Konečně se dostáváme k podrobnějšímu představení čtyř navštívených populací E. dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov.: San Lorenzo Sayula (1), Tilhuacan (3), San Vidal (4) a Napateco (5), všech ve státě Hidalgo v nadmořské výšce od 2 240 m n. m. (Tilhuacan) do 2 350 m n. m. (Napateco). Čísla v závorkách korespondují s označením lokalit na mapovém listu v předcházejících dílech (https://www.incact.cz/index.php/2026/duben-283/1479-efc36#comments). Pro populace na jmenovaných lokalitách je jednotícím znakem stlačený, diskovitý vzrůst, což je promítnuto do návrhu jména.

Všechny lokality jsou využívány k pastvě, i když s rozdílnou intenzitou. Nejvýrazněji je to patrné na lokalitě San Lorenzo Sayula, kde jsou echinofosulokaktusy v období sucha zataženy pod úroveň terénu. Lokality San Lorenzo Sayula a Tilhuacan se nacházejí převážně v rovinatém terénu, případně na kamenných výchozech, zatímco zbývající dvě leží na skalnatých svazích.

Díky současným technickým možnostem, které nabízí ChatGPT, je nyní možné shrnout převažující morfologické charakteristiky rostlin z jednotlivých lokalit do jediné botanické ilustrace. Jejím podkladem jsou vždy typické rostliny dané lokality. Jak je však u echinofosulokaktusů obvyklé, na každé lokalitě se setkáváme s širokým rozpětím morfologických znaků, zejména v délce a tloušťce trnů. Není proto snadné najít typického jedince, jenž by co nejlépe reprezentoval převažující morfologické znaky populace.

Při vzájemném porovnání je však patrné, že populace z lokality Napateco se od zbývajících tří poněkud odlišuje. Zdejší rostliny mají nejmenší květy o průměrném průměru pouze 1 cm a jejich květy jsou nejčastěji tvořeny pouze 13 korunními plátky (na ostatních lokalitách jich bývá zpravidla 21). Pouze na lokalitě Napateco se navíc u některých rostlin vyskytují centrální střední trny.

Obr. 1 E. dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov. na lokalitě San Lorenzo Sayula v Hidalgu. A – dospělé rostliny; B – vzácný, extrémně otrněný jedinec; C – detail květu; D – areola s pěti trny; E – areola s dvěma páry dolních radiálních trnů a s jedním dodatečným trnem za horním středním (dodatečných trnů může být i více – viz B).

Obr. 2 Celkový pohled na lokalitu San Lorenzo Sayula v Hidalgu.

Obr. 3 Lokalita San Lorenzo Sayula. Jde o pastvinu, na které se rostliny v období sucha zatahují pod úroveň terénu.

Obr. 4 Lokalita San Lorenzo Sayula.

Obr. 5 Lokalita San Lorenzo Sayula.

Obr. 6 Lokalita San Lorenzo Sayula. Detail květu.

Obr. 7 Lokalita San Lorenzo Sayula.

Obr. 8 E. dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov. na lokalitě Tilhuacán v Hidalgu. A – dospělá rostlina; B – jedinec s širokými trny; C – areola s pěti trny; D – detail květu; E – pohled na květy shora a F – areola s dvěma páry dolních radiálních trnů.

Obr. 9 Lokalita Tilhuacán v Hidalgu.

Obr. 10 Lokalita Tilhuacán.

Obr. 11 Lokalita Tilhuacán.

Obr. 12 Lokalita Tilhuacán. Místní rostliny mají jak 13, tak i 21 korunních plátků.

Obr. 13 Lokalita Tilhuacán.

Obr. 14 Lokalita Tilhuacán.

Obr. 15 E. dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov. na lokalitě San Vidal v Hidalgu. A – dospělá rostlina; B – jedinec s širšími trny; C – vegetační vrchol s květy; D – detail květu; E – areola s dvěma páry dolních radiálních trnů; F –.areola pouze s pěti trny.

Obr. 16 Celkový pohled na lokalitu San Vidal v Hidalgu.

Obr. 17 Lokalita San Vidal.

Obr. 18 Lokalita San Vidal.

Obr. 19 Lokalita San Vidal.

Obr. 20 Lokalita San Vidal.

Obr. 21 Lokalita San Vidal.

Obr. 22 E. dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov. na lokalitě Napateco v Hidalgu. A – dospělá rostlina; B – detail květu; C – boční pohled na květ; D – areola s dvěma páry dolních radiálních trnů; E – vzácně může být přítomen i centrální střední trn.