V zapadlém údolí Šikoku žil starý zahradník jménem Daiki. Každé ráno usedal k malému stolu před svou zahradou, na kterém měl vždy tři věci: šálek zeleného čaje, bonsaj v mělké misce a květ kaktusu rozkvétající v kameninovém květináči.
Představte si následující situaci: v zahradnictví narazíte na dokonalou rostlinu. Elegantní, s jemnými odstíny modrozelené, jak malý klenot. Nadšeně si ho přinesete domů, zasadíte do nejbližší misky – třeba tmavě hnědé a.… něco nesedí. Rostlina je krásná. Miska taky. Ale dohromady?
Jedním z nejstarších a nejúžasnějších bonsají na světě je Ficus retusa, který je odhadován na více než 1.000 let. Tento strom dnes najdeme v Crespi Bonsai Museum v italském městě Parabiago nedaleko Milána.
Kdysi dávno žil budhistický mnich, který strávil mnoho let v osamělé horské poustevně. Každý den meditoval pod starou pokroucenou borovicí, která stála na útesu nad propastí. Strom byl zkroucený a ohnutý, jako by zápasil s větrem a mrazem po stovky let, ale zároveň z něj vyzařovala síla a klid.
… až do této doby ryl, kopal, kypřil, převracel mrvil a vápnil, prosypával půdu rašelinou, popelem a sazemi, ořezával, sil, sázel, přesazoval, dělil, kladl do země cibulky a vyndával na zimu hlízy, kropil a poléval… Teď je, chválabohu, všechno hotovo.