Dnešní noc byla zajímavá jednak tím, že celou noc štěkali psi. Štěkot se nesl do údolí a jako ozvěna zase nazpátek. Psí populace asi měla neodkladné věci k prodiskutování.
Klasické ráno. Příboj moře příjemně hučí. Vyfotím šutry z meteoritu a musím se s nimi rozloučit. Cestou při přejezdu diskutujeme o modelu rodiny, o důchodu a sociální diskriminaci.
Klasická snídaně. Téma se změnilo ve stavbu skleníku. Mlha se drží v údolí. Povídání o konstrukcích se jí natolik zalíbilo, že se nehne ani na krok od nás. Nezná tu povídačku o tom, jak se někdo vypaří jako pára z hrnce.
To je ráno. Poprvé po tolika dnech kluci posnídali a hromadně vyběhli na kopec. Mají prý dost práce s C. megarhisa, říkají jí parvula a dalším skvostem na vyšší pozici se můžou těšit na Pyrrhocactus carizalensis.
Cirkus byl, ale rušil jen Martina, budil se celou noc. Je vzrušující pozorovat lišaje, jak zapomněl na to, že skončila noc. Přiletěl za mnou se rozloučit? Lišaji oleandrový, máš pro mě nějaký vzkaz?
Páteční ráno. Pavle, ti důchodci nás nenechají vyspat. Jejda, tolik ptáků po ránu jsem už dlouho neviděla. Jdu se podívat k moři. Vysoké vlny valí mořský písek po pláži. Takoví zlodějíčci. Klidně odnesou medúzu z moře.
To je vtipné, chachacha. Poslouchám kluky stěžovat si na zimu během noci. Martin si obtáčel triko kolem nohou, protože neměl ponožky. Spal v bundě, spodkách a teplácích.