Tvrdíková Petra

28. leden

Ráno vyrážíme na Aiquile. Na náměstí si na tabulce čtu informaci a dozvídám se, že tady bylo zemětřesení (terremoto) v roce 1998 a zahynulo docela dost lidí.

27. leden

Ráno prší. Když prší, nechce se mi nikdy ze stanu. Rychle pro pláštěnku, rychle sbalit stan, pak ho někde usušíme. Ještě musíme nafotit wengárcky, které by tu nikdo na poli v trávě nehledal.

26. leden

V noci Martin vyhlásil poplach. Petro, vstávej, do auta rychle, je bouřka. Tak hezky jsem spala. Blejská se a blejská se. Bouřka se s námi nemůže rozloučit. Počítám. Myslím, že je už daleko. Vracím se do stanu.

25. leden

Tak to je mazec. V noci se nebudím žízní, horkem, zimou, teplem, štěkotem psa, chrápáním souseda, ale budím se nedostatkem kyslíku.

Hola! Hola! V noci přišlo pět chlápků zjistit, co jsme zač. Říkal jsem to, že je lepší se nahlásit, aby o nás věděli. Jo Martínku, pozdě bycha honit. I čejkám neušlo, že jsme tady a pěkně v noci křičeli. Hodně se ochladilo, ráno jsme měli na stanu led. Nějak moc dýcháte, tvrdil Jirka, náš stan je absolutně suchý. Spacáky a stan jsme přehodili přes fotbalovou branku.

24. leden

Byla jsem ráda, že už je ráno. Když ležím, tak se moc nehýbám, na rozdíl od Martina. Měl celou noc pocit, že se skutálí z postele dolů. V patře nad námi byla velká jídelna. Velké stoly, velké židle.

Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka…

Dobré ráno. Z oka se pěkně kouří. Ze stanu vidím z vody dvě čouhající hlavy. Kdo jiný by tam asi mohli být, když jsme tady sami. Za chvíli se hrobové ticho vyměnilo za pěkný mumraj. Desetičlenná bolívijská rodinka si přijela vyprat prádlo. Vytahali škopky, nabrali vodu a začalo praní s dělbou práce.