Záhora Jaroslav

Proč rozlišovat Echinofossulocactus ochoterenaus a E. polyacanthus n.n.

Od echinofosulokaktusů k Ariocarpus bravoanus

Co mohou mít tak odlišné rostliny společného?

Radosti a strasti s rodem Echinofossulocactus

16. října loňského roku přišel od redaktora polského časopisu Tomasze Romulského stručný mail: „Nechtěl byste napsat něco o echinofosulokaktech do polského časopisu Kaktusy i Inne? Může to být v češtině, s překladem není problém.“

Jak se nepodařilo určit Echinofossulocactus lamellosus

Pojďme se ještě jednou vrátit k souboru jedinců z populace odnožujících fosuláčů, které byly představeny díky snímkům od Pavla Tůmy v části 18. a které byly minule označeny jako Echinofossulocactus lamellosus sp. El Portugués.

Echinofossulocactus není jen nemožně dlouhé jméno

Dne 5. ledna t. r. se naskytla příležitost popovídat o fosuláčích v rámci cyklu ON-LINE přednášek. Díky organizátorům za to. Název přednášky „Echinofossulocactus není jen nemožně dlouhé jméno“ měl zdůraznit, že cílem přednášky nebude další neplodná diskuze o správnosti rodového jména.

Další přírodní hybrid E. coptonogonus

Deset dnů po vydání posledních Internetových novin se v poště objevila krátká zprávička od Jirky Horala: „Ahoj Jardo, posílám fotky dalšího hybridu Efc coptonogonus, tentokrát s jiným Efc. Fotky pochází z roku 2005 a je to foceno u Cerro Blanco, SLP.

Jedinečný nález E. coptonogonus x E. polyacanthus n.n.

Taky to znáte. Dlouhou dobu něco usilovně hledáte a pak se to objeví samo od sebe na místě a ve chvíli, kdy to vůbec nečekáte. 17. záři tohoto proinfikovaného roku přišla kusá zpráva od Karla Šlajse: „Efc. coptonogonus Sierra Chapultepec“.

Ještě jednou Echinofossulocactus laui n.n.

Čtrnáctý díl seriálu byl věnován něčemu neobvyklému ve světě těchto rostlin. Byl věnován populaci rostlin, které jsou dostatečně odlišné, geograficky izolované a současně dostatečně uniformní na to, aby mohly být popsány jako nový druh.

Nezaměnitelný Echinofossulocactus laui n.n.

Poprvé jsem „laui“ viděl při dubnové návštěvě sbírky Helmuta Nagla v roce 2004. Od ostatních echinofosulokaktů se na první pohled lišily diskovitým růstem, trny odvrácenými od temene a neobvykle velkými květy.

Echinofossulocactus anfractuosus

V seriálu o rodu Echinofossulocactus už bylo představeno celkem devět dobrých druhů. Jeden druh ale dosud připomenut nebyl, je jím E. anfractuosus.