Nakonec se chci zmínit o člověku, který byl pro mě obzvláště důležitý. V rámci již zmíněné brněnské specializace se rozhodl J. Bouška pro rod Notocactus.
Nic vám jméno neříká? A co Lobivia jajoiana, kterou popsal C. Backeberg právě na počest tohoto brněnského kaktusáře? A co popisy Gymnocalycium valnicekianum a Parodia schuetziana? – když si prohlédnete autorství popisů, tak se setkáte se jménem B. Jajó.
Patřil k velmi oblíbeným brněnským kaktusářům pro svou milou a skromnou povahu. Návštěvy nikdy neodmítal, ať už byly domácí nebo ze zahraničí. Každého přátelsky přijal, věnoval se mu a rád se podělil nejen o své bohaté kaktusářské zkušenosti, ale také o semenáčky a odnože.
V Brně proslul jako neúnavný organizátor spolkového života. Patřil k lidem, na kterých je postavena činnost zájmových organizací, kteří obětavě pracují pro ostatní a nelitují času ani námahy pro tuto svou činnost.
O něm nelze dost dobře psát jako o významném brněnském kaktusáři – pěstiteli, protože celý život měl jen okenní sbírku kaktusů, kde pěstoval především rebucie. Jako brněnský patriot musel mít také ve sbírce několik astrofyt.
Pro své vlastnosti byl nepřehlédnutelnou osobou. Jeho svérázný, mírně ironický až černý humor ho nikdy neopouštěl. Historek spojených s jeho jménem koluje celá řada.
Není až tak široce známým kaktusářem jako předchozí dvě jména, přesto ale jeho význam nejen pro Brno je veliký. Vybudoval na svou dobu obrovskou sbírku kaktusů.
Jeho život byl formován ještě výrazněji kaktusy než život O. Sadovského, který přece jenom nebyl na ně tak jednoznačně orientován. Zasvětil jim celý svůj život.
Mám-li se věnovat vzpomínce na nejvýznamnější brněnské kaktusáře, kteří se přičinili o dobré jméno Klubu kaktusářů Astrophytum Brno u nás doma i v zahraniční, nemohu začít jinak než jménem Otakar Sadovský.