Seznam čísel 

Přihlásit se 

Přihlášení pro autory článků a správce stránek.

časopis Kaktusy

INCACT.CZ

Cactus and Succulent Field Number

ISSN 2694-6963
Stránky archivovány
Národní technickou knihovnou

Když si vzpomenu na své kaktusářské začátky v asi 14 letech, vyvstane mi na mysl netrpělivé čekání na první květy a nadšení, když mi poprvé vykvetla jedním květem malá Rebucie v 4 cm květináčku z květinářství na Masarykově ulici (tehdy třída Vítězství) v Brně.

Navíc to byla samosprašná kytička a pod květem se vytvořil malý plod – začátek dalšího stupně kaktusářského vývoje – vysévání semen. Tím také začaly mé snahy o rozšiřování sbírky výsevem. Semínka se tenkrát objednávala z akcí jednotlivých kaktusářských klubů, běžná byla „Fleischerova“ metoda do zavařovacích sklenic. Sterilizace substrátu byla také podmínkou, ale pamatuji, že „moření“ semen bylo obestřeno trochou tajemství a prostředky k němu, kromě hypermanganu a peroxidu vodíku,nebyly běžně k mání. Tolik k mé historii a teď k současnosti.

K dosažení dobrých výsledků u výsevu kaktusů je podle mě potřeba zkušenosti, modifikace obecně známé metody na vlastní možnosti, prostředí a druh vysévaného kaktusu. Ověření vlastní metody je pak nejjednodušší na semenech z vlastní sbírky. To ale není úplně jednoduché u nesamosprašných druhů, byť má kaktusář více rostlin. Ne vždy rostliny vykvetou ve stejný čas. To mě přivedlo ke zdokumentování možnosti konzervace pylu a následného opylení.

Není to nic nového. Existuje několik článků v kaktusářské literatuře, např. „Konzervace pylu I a II“ na webu KKP, problematice se věnoval i ostravský Ostník květen 2005 na str. 71, „Sprašování kaktusů skladovaným pylem“. V Ostníku se autor také odvolává na časopis Kaktusy 1965 s popisem Ondřejovy metody „Konzervace pylu u kaktusů“. Na internetu si může každý vyhledat informace o možnostech konzervace pylu, používaných mimo okruh sukulentů. Pro mě byly zajímavé údaje z diskuzí o orchidejích nebo konopí. Princip je ale jednoduchý – pyl je možné uchovat/konzervovat v chladu a suchu.

 

obr1

Obr. 1

 

obr2

Obr. 2

 

Mám dvě dospělé rostliny Leuchtenbergia principis, které se mi nedařilo opylit, neboť kvetly každá v jinou dobu (obr. 1 a 2) Vyzkoušel jsem tedy toto:

Z lékových krabiček a lahviček jsem nashromáždil trochu silikagelu – silikagel pohlcuje vlhkost z prostředí. V troubě nebo mikrovlnce jej vysušil a uzavřel v malé skleničce. V ní jsem pak v malých kalíšcích uzavřel pyl jednotlivých kaktusů (obr. 3 a 4) a skleničku skladoval v chladničce. Pyl jsem z rostlin odebíral pinzetou tak, že jsem „utrhl“ celý prašník. Je to poněkud „barbarský“ postup, ale osvědčil se mi lépe než vatičky nebo štětečky. Pyl musí být samozřejmě vyzrálý, musí se z prašníků sám sypat.

 

obr3

Obr. 3

 

obr4

Obr. 4

 

No a výsledek se „kupodivu“ ? dostavil. Leuchtenbergii principis se podařilo opylit pylem takto skladovaným asi 4 týdny. Plod s více jak 250 semeny mi byl odměnou… Na pokusy s výsevy a nasycení „trhu“ až až, zvlášť když kytka na webu plzeňského klubu kaktusářů získala přezdívku „kytka, kterou už nikdo nechce“ ? . Nevím, jestli ji někdo chce nebo nechce, já ji považuji za docela
dominantní rostlinu v jakékoli sbírce, ale kterou je také potřeba se naučit pěstovat (chce docela hodně vody). Plod je na obr. 5, 6 a 7, semenáčky z prvních asi 50 semen na obr. 8.

Ať se daří a pokud chcete také vyzkoušet, máte možnost ?

 

obr5

Obr. 5

 

obr6

Obr. 6

 

obr7

Obr. 7

 

obr8

Obr. 8

 

4.8125 1 1 1 1 1 (16 hlasujících)

Jeden komentář

  1. Juraj 17. 4. 2024

    Plne súhlasím s autorom, že dobre pestovaná Leuchtenbergia je dominantou každej kaktusárskej zbierky. Má nezameniteľný habitus, farebnosť a v období kvitnutia je kráľovnou skleníka. Je rastlinou, ktorá vekom krásnie.

Přidat komentář

Copyright © 2026 Internetové noviny o kaktusech a sukulentech. Všechna práva vyhrazena.