Nakonec se chci zmínit o člověku, který byl pro mě obzvláště důležitý. V rámci již zmíněné brněnské specializace se rozhodl J. Bouška pro rod Notocactus.
A když se i mně začaly líbit tyto rostliny, pochopitelně mé kroky vedly velice brzy do Černých Polí, kde J. Bouška bydlel pár desítek metrů od slavné vily Tugendhat. Na zahradě měl pařeniště na nohách, k tomu ještě několik prosklených bedniček v zahradě. Chodíval jsem k němu často, protože jsem u něho mohl vidět pro mě tehdy neznámé notokaktusy. Měl rodinu v Západním Německu, její příslušníci mu občas posílali nějaké kaktusy, zakoupené u kaktusářských firem. Importy tehdy, to bylo něco naprosto nezvyklého. J. Bouška byl ve spojení s A. Janouškem, který založil sekci notofilů.
Politika zasáhla do jeho osudů. Zeť utekl do Švýcarska, a protože dům byl psán na něho, byl zkonfiskován. Rodina J. Boušky, která v něm bydlela, si ho mohla přednostně odkoupit. Proto bylo nutné část kaktusů odprodat. Konec zbytku sbírky přišel v roce 1980, kdy se pro pokročilý věk rozhodl prodat všechny své kaktusy. Odkoupil jsem je od něho a v březnu přivezl k sobě domů. Ale již v dubnu se u mne objevil, aby mne požádal o několik svých bývalých kaktusů, protože bez nich nemůže být. Vybral si asi patnáct kaktusů, které jsem mu věnoval, aby se z nich mohl těšit. Ale moc si jich neužil, protože rok poté zemřel.
Závěr: z Brna vzešlo hodně lidí, kteří posunuli naše kaktusářství dále v jeho vývoji. Někteří z nich mají místo i v dějinách světového kaktusářství. Pokud tedy vzpomínám na některé z nich, je to malá splátka jejich památce a poděkování za všechno to, co pro naše kaktusářství udělali.
