Následující 4 obrázky představují osoby, na které bych chtěl mít kontakt. Prosím proto každého, kdo má na dotyčné kontakt, nebo kdo se na obrázku pozná, aby mi poslal e-mail, nebo telefon, případně svoji webovou stránku.
Tento článek vychází z textů a fotografií, které byly částečně psány a použity pro v tomto roce anglicky vydanou knihu pana Romana Pavlici: „The Neverending Story of Astrophytum Hybrids“.
Začněme zprávou o milé návštěvě, zastavil se u nás známý pěstitel (zejména Gymnocalycium) pan Ludwig Bercht s akronymem LB – (viz jeho sbírka) spolu s panem Volker Schädlichem. Je to také specialista na Gymnocalycium s akronymem VoS, provozuje stránku s nádhernými fotografiemi. Pro gymnofily (škodolibci to překládají jako „nahomilci“) je to známá dvojice (Holanďan a Němec), kteří cestují a studují gymna v přírodních podmínkách.
Asi každý z Vás zaslechl ve sdělovadlech o těchto dvou průšvihách. Nejdříve tedy ten první. Před opuštěním prostoru z EU, celní správa zachytila asi 16 zásilek s kaktusy,
Nemám. Asi budu muset něco vyhodit. Asi manželku (s jejíma sukulentama). Tak jsem přijel, že se budu jenom dívat. Nakonec si odvážím za 8 stovek kytek. To máš Rudo tolik místa ve skleníku? Nemám. Asi budu muset něco vyhodit. Asi manželku (s jejíma sukulentama). Spíše než nějaká pipina, mne vzruší pichlavá rostlina. To ma už vzruší aj prázdny črepník.…
Vedle Chrudimi – další velká kaktusová show v Evropě.
Je to burza kaktusů a sukulentů, ELK, v Blankenberge v Belgii. Oproti naší chrudimské akci má jistě výhodu větší plochy pro nabídku rostlin, prodej začíná v pátek odpoledne a končí v neděli v poledne.
Tohle povídání navazuje na článek v minulých novinách - už je to třetí, a asi poslední zastavení. Když jsem tuhle cibulku vloni na podzim dostal, byla to asi čtvrtmetrová, jakoby ohořelá koule, v níž jsem mnoho života nečekal. V květnu se probrala a vykvetla mnohočetným květenstvím. To už bylo zajímavé, ale taky napínavé. Květenství postupně odkvétalo – a nic. Co odkvetlo, to opadalo. V červenci…
Prázdniny byly krásné pro školáky, užili si hodně horka. Kaktusy si to taky užívaly, alespoň ve sbírce. Lebedily si hlavně ve stolových sklenících, na plném slunci i na dešti. Jen když už byl v mísách centimetr vody, proti další vodě jsme je přikryli.
Tak se podívejme na tuto Escobaria vivipara var. bisbeeana, jak si to počasí užívá. Její prarodiče rostou v Arizoně, východně od Tucson.
Na světový trh kaktusářské literatury právě dorazila nová luxusní kniha THE NEVERENDING STPRY OF ASTROPHYTUM HYBRIDS – (Nekonečný příběh hybridů Astrophytum).