V minulých novinách jsme se dočetli o konci jedné expedice viz ZDE.
Panu ministru Brabcovi jsem napsal dotaz, jaký že seznam jmen přišel od jeho úřadu celníkům z letiště Václava Havla. Pan ministr odpověděl, že žádný seznam z jeho úřadu neodešel, resp: Dále doplňuji, že ČIŽP neshromažďuje informace o pohybu osob, jak uvádíte, k tomu nemá ani prostředky, ani zákonná oprávnění, které přísluší orgánům činným v trestním řízení, jako je Policie České republiky či Celní správa České republiky.
Vždy se psalo – leden, to je pro kaktusáře doba odpočinku, který je využíván ke studiu kaktusářské literatury. Dnes by se tedy asi spíše řeklo – ke studiu informací z internetu. Tam je ovšem těch informací tolik, že je kumšt se v nich vyznat.
Kaktusář má také trochu více času prohlédnout si, co přes sezónu nafotil, může se o své okomentované fotečky se čtenáři podělit. To bychom byli všichni jistě rádi, a když někdo v příspěvku napíše slovo semeňýk, klidně to opravíme na slovo plod. Upravíme pravopis i slovosled. V tom není pražádný problém.
Od roku 2002, tedy již devatenáctý rok, díky vám všem milí přátelé, posíláme peníze na podporu nadace, kterou založila obdivuhodná dáma, paní profesorka Olga Vilímková.
Je tomu už 20 let, co jsme cestovali v Coahuila okolo useknutého kopce El Pilar, k západním svahům Sierra de la Paila. Než jsme k pohoří dojeli, spatřili jsme obraz zkázy.
Je štědrý den, krásné ráno kolem deváté. S naším Pepíkem se procházím v blízkém lesíku, po pěšině směrem k pasťáku, slunce svítí jako o Vánocích, v lesíku se pod paprsky slunce blýští odhozené petláhve, mezi bělostnými plácky s toaletním papírem. Prostě klasika.
Po návratu z procházky bloumám po skleníku, nekvete nic, co bych už několikrát do prosincových novin nezařadil. Drobné mamilárky, špičky poupat koukají z temínek Solisia pectinata, sem tam nějaký turbiňáček.
Kvetou také Pachypodium saundersii, nyní dvě rostliny. Pokoušíme se je sprášit, kvítka jsou na dosah z kuchyňského okna. Opylení není jednoduché, zkoušíme fousem ze smetáku, taky špičkou listu z Calibanus nebo Nolina přenést tenkou květní trubkou trochu pylu na bliznu. Na jaře uvidíme.
Hned ze začátku chci říct zásadní věc – i když je A. coahuilense velmi podobné a často se plete s A. myriostigma, o kterém napíšu příště, nejsou si vůbec příbuzné. O rozdílech svědčí několik markantních odlišností.
Pokud je tato rubrika závislá na fotografiích z toho kterého měsíce, pak listopad je tím prvním, kde je problém. Pak samozřejmě ty další, kdy nekvete skoro nic. Ve sbírce dokvétají ariokarpusy, ale už tak nějak unaveně. Ty jsem fotil minulý měsíc, kvetly v plné kondici, přenádherně.
Podívejme se na hezký obrázek Gymnocactus viereckii. To je ve sbírkách docela běžná kytka, ale určitě se dá počítat mezi mexické raritky. Ráda dělá trsy, a pak s výraznými kvítky dělá parádu.
V říjnu pokračuje sezóna explozí květů ariokarpusů. Listopadové noviny jsou na tento rod zaměřené, omlouvám se za poněkud nudnou monotématičnost. Ariocarpus bravoanus PP 422, El Ňuněz, SLP Začínáme pohledem na kolekci Ariocarpus bravoanus PP 422. Když poslouchám stesky nad tím, že u El Ňuněz už na rostlinku nenarazíš, pak si vzpomínám, jak nám domorodci vykopané kytičky nabízeli. Není divu, těch pár…
