Každý z nás má nejaký sen. Jedného to ťahá navštíviť lokality kaktusov v Amerike, ďalšieho sukulenty v Afrike, niekto by rád vyliezol na najvyššiu horu…
21.11.2018 – čtvrtek – La Cruz, Oax., WP2143, 154.871 km
Z místa, kde jsme přenocovali, byly vidět zajímavé skalní útvary, ale byly poněkud daleko. Nasedli jsme tedy do auta a jeli po silnici dál, přičemž jsme pečlivě pozorovali okolí.
V okolí Tolombónu podnikáme niekoľko výletov. Sme v kraji viniča, slinky sa nám zbiehajú, ale hrozno sa nám nedarí kúpiť. Až konečne v jednom dvore natrafíme na majiteľa a máme šťastie. Tu sa aj dozvieme, že kúpiť sa tu dá všade, nielen tam, kde je napísané: „Se vende uvo“.
Další z relativně nedávno popsaných druhů pochází z otevřených suchých plání Richtersveldu, a to konkrétně z oblasti v blízkosti Orange River (JZ od Bloeddrift- S od Sanddrift). Druhové jméno znamená změť, zmatek (viz: jsem z toho perplex), což asi nějak souvisí se vzhledem rostliny (rozvětvené tlusté kořeny, propletené stonky?).
Poděkování: Děkujeme všem autorům CACTUS CONSERVATION INSTITUTE, INC. za poskytnutí svých článků pro čtenáře www.incact.cz převzatých z https://cactusconservation.org/ Pro www.incact.cz dojednal Říha Jan. CCI je institu pro ochranu kaktusů založený v roce 2004. Věnuje se studiu a chování kaktusů v přírodě. Zaměřuje se především na rostliny Lohohora williamsii, Astrophytum asterias a rod Echinocereus, zejména na území státu Texas, USA. První…
Roman Pavlica píše: „Včera jsem navštívil kamaráda v jeho pěstírně a vyfotil snad největší Astrophytum asterias na světě. Nic podobného jsem neviděl ani na fotkách. Však také ta kytička roste už 32 let!“
Novinky a aktuality, výstavy, setkání, akce, důležitá oznámení a avíza, pozvánky a jiné drobné zpravodajství ze světa kaktusů a sukulentů, kaktusářek, kaktusářů a pěstitelek a pěstitelů sukulentů…
Vážený pane Pavlíčku, mnoho kytek, co mám, jsou z Vašich semínek. S přestávkami od Vás objednávám semínka již od osmdesátých let. První si pamatuji, že to byla semínka Mammillaria bocasana.
Pár obrázků v září a začátkem října jsem ještě pořídil a nedá mi to, abych se o ně se čtenáři nepodělil. Tuhle kytičku jsem v přírodě neviděl, ale její maličkou příbuznou – Echinocereus palmeri – velkou tak 2 cm, jsem viděl několikrát.
Další díl seriálu o rodu Astrophytum se zabývá dlouhá desetiletí velmi dobře známým a často pěstovaným A. senile, do jehož historie se nesmazatelně zapsal, jak je z nadpisu zřejmé, sám A. V. Frič.
Jmenuji se Tadeáš a je mi 10 let. S kaktusy jsem začal před dvěma lety, když jsem si od babičky přivezl několik kaktusů po mém tátovi. Táta kaktusy pěstoval, když byl malý. Ale nyní už se o ně nikdo nestaral, proto nevypadaly příliš dobře.
Úplně se nabízí, že v tuto dobu máme před sebou sedmnácté zastavení jara… Pamětníci jistě ví, na co narážím.
Tentokrát se budu věnovat dvěma velice rozdílným rodům, které se sice od sebe hodně liší vzhledem a navíc se vyskytují v geograficky diametrálně odlišných oblastech, ale přesto je spojují dvě výrazné charakteristiky.
Gymnocactus subterraneanus MZ 266 Doctor Arroyo, NL.
V červnu 2011 jsem si od Rudyho Krajči přivezl dva pravokořené G. subterraneus, krásné rostliny, téměř dospělé. Na snímku z roku 2013 je vidět rostlinka ještě nekvetoucí,
Novinky a aktuality, výstavy, setkání, akce, důležitá oznámení a avíza, pozvánky a jiná drobná zpravodajství ze světa kaktusů a sukulentů, kaktusářek, kaktusářů a pěstitelek a pěstitelů sukulentů…
Páteční ráno. Pavle, ti důchodci nás nenechají vyspat. Jejda, tolik ptáků po ránu jsem už dlouho neviděla. Jdu se podívat k moři. Vysoké vlny valí mořský písek po pláži. Takoví zlodějíčci. Klidně odnesou medúzu z moře.
19.11.2018 – úterý – Torrecilla, Oax., WP2136, 154.219 km
Kolem nás se rozprostíraly laguny bělající se v ranním slunci a uprostřed nich se zvedaly skalnaté kopce. Z našeho nocležiště jsme sjeli na okraj jedné takové laguny a tady jsme ve štěrku spatřili malé hlavičky:
A. marlothii je přízemní, růžicovitý druh s typickými holými listy: jejich délka by měla být zhruba 6x větší než šířka, na koncích jsou buď zaoblené, nebo mají špičku.
Znovu drobná zmínka o poslední mexické novince – Mammillaria breviplumosa. Přišly nám do redakce 3 obrázky výpěstků od jednoho vynikajícího pěstitele, který si při své skromnosti nepřeje být jmenován. Svědčí to o tom, co jsem už dříve na toto téma napsal.
Manzanillo je vychytená dovolenková oblasť prímorských luxusných hotelov asi 100km severne od Acapulca pri Tichom oceáne, kde nám Marčelo zaistil nocľah. Stále si niekto naivne myslel pred svadbou, že nám to Marčelo všetko zaplatí.
Už mnohokrát jsem se v různých skupinách o kaktusech na FB setkal s dotazy, jak přesadit velké a těžké kaktusy, většinou grusony. Dovolím si napsat pár vět a doplnit fotografiemi, jak to dělám já.
Musím se pochlubit úspěšným naroubováním hlavy starého Sclerocactus polyancistrus – byl to ale očistec který si Vy určitě umíte představit. Velmi nepříjemná manipulace s dlouhými trny s nepříjemně ostrými háčky na hrotech…
První máj – to jsme někdy označili jako festival kvetoucích echinocereusů, ale letos to bylo asi o tři týdny odloženo. Nekvetl ani jeden z E. coccineus nebo triglochidiatus, ty začínají až s koncem května a teprve v první třetině června kvetou naplno.
Pan Ženíšek civěl přes hradbu na skupinku modrých a žlutých krokusů, protože jen ty dávaly letošnímu jaru grády. Jinak nestálo za nic. Těch pár otužilých cibulovin v zahrádkách bylo k politování, neužily si jediný teplý závan jara, přesto se zbarvily, co to šlo.
Včera večer, pri ceste na Termales sme videli okolo cesty krásne kvitnúť tefráky. Povedali sme si: odfotíme ráno, ponáhľame k vode! Špatné rozhodnutie. Večerná prietrž mračien nechala všetky kvety zmoknuté ako kurence, slnko sa schováva za hmlový opar. Nič sa nedá robiť, fotiť sa musí aj v takýchto podmienkach.
Opět malé povzdechnutí. Tak nám naše vrchnost přejmenovala náš krásný únor bílý na únor suchý, s tím, že by se našinec neměl alkoholu dotknout. To ode mne nikdo nemůže žádat, neboť by se mi asi zle rozhodil metabolismus. I ty kytky ve skleníku by to možná pocítily, že smrdím zcela odlišně od normálu.
Hned po ránu, ve středu 7.2., je už 23°C, začíná mírně mrholit a dokonce postupně pršet. Na chvíli byla vidět i duha. Rychle balíme a vyrážíme směr Sierra de Medina. Odbočili jsme na San Vicente a chtěli jsme prozkoumat brdky na protějším pohoří.
