V minulém čísle IN se Pavel krátce zmínil o jednom přípravku pro zakořeňování rostlin s názvem „Clonex“. Možná by nebylo na škodu se trochu blíže podívat na toto téma a současnou situaci na trhu.
Sedel som vonku v miestnom bufete, popíjal pivo a snažil dobiť baterky. Premýšľal som o mravcoch, čo si postavili svoje obydlia pod stromami Bursera paradoxa rastúcich na brehoch priehrady Infiernillo v pohraničnej oblasti štátov Michoacan a Guererro.
Zatímco rozlišení hmyzích škůdců na kaktusech je relativně jednoduché a stačí nám v podstatě vědět, že nám naše miláčky decimují hlavně svilušky a červci,
Toto kouzelné údolí najdete asi dvacet pět kilometrů jižně od Villa Zaragoza ve státě San Luis Potosí. I když to na mapě vypadá, že se tato lokalita nachází v docela obydlené oblasti a měla by tak být již dostatečně prozkoumaná, opak bude zřejmě pravdou.
Čtrnáctý díl seriálu byl věnován něčemu neobvyklému ve světě těchto rostlin. Byl věnován populaci rostlin, které jsou dostatečně odlišné, geograficky izolované a současně dostatečně uniformní na to, aby mohly být popsány jako nový druh.
V roce 1977 (je to více než 40 let!), jsme s Rudou Šubíkem cestovali po Mexiku ve vypůjčené kamionetě A. B.Laua, co měla tříčtvrtěmetrová kola a projela skoro všude. Jedna z cest vedla po východní straně Sierra Madre Oriental,
Pořídila jsem si techniku na zvětšování a fotografování semen, sice vzhledem k současným možnostem docela jednoduchou, ale alespoň nějakou. Puntičkářům či odborníkům mé nedokonalé fotografie s malou hloubkou ostrosti pravděpodobně roztáhnou koutky u úst (v lepším případě), ale i to málo nám laikům stačí k rozlišení struktury povrchu semen. A těch anakampserosy produkují opravdu dostatek. Rod Anacampseros ustanovil už hodně…
Před mnoha lety jsem si ze zájezdu za kaktusy na severní Moravu dovezl dvě roubované odnože v té době velmi vzácné, bíle kvetoucí formy Mammillaria theresae.
El Pedernal, SLP Obr. 1. Tento díl seriálu pojednává o úchvatném a poněkud vymykajícím se druhu v rodu, a tím je Echinofossulocactus coptonogonus. Námi navštívená lokalita se rozprostírá po obou stranách silnice a jsou to v podstatě rovné pláně, velmi řídce porostlé keři, zato hojně využívané pro pěstování krmiva pro dobytek. Obr. 2. V úhledných, několik metrů širokých řadách byly vysázeny opuncie. Pokud…
Do této skupiny chorob budeme počítat patogeny, které narušují a likvidují buď samotnou epidermis nebo i tenkou vrstvičku tkáně pod ní. Výsledkem jejich působení pak jsou různé skvrny, povlaky nebo prolákliny.
Toto relativně nově zpřístupněné území v pohoří Sierra de Velazco v provincii La Rioja bylo již v časopise Kaktusy zmíněno ve článku o Gymnocalycium uebelmanianum. Leží v nadmořské výšce kolem 2000 metrů a vede tam nová krásná asfaltová silnice.
Posílám pár poznámek k Lobivia napina a nějaké fotky. Z toho, co jsem mohl před časem vidět v údolí Quebrada de Humahuaca (severní Argentina), jsem přesvědčen že L. napina je jedna z forem L. rebutioides (L. densispina var. rebutioides), určitě spadající do blízkého příbuzenstva L. densispina.
Naprosto netypický anakampseros je vlastně drobný kaudexík maximálně velikosti třešně, na jehož vrcholu z několika vrcholů vyrůstá několik tmavě zelených zhruba polokulovitých listů. Kaudex je v přírodě skrytý pod zemí, na povrchu koukají jen listy.
Povedlo se mi pár obrázků, chci se o ně s milými čtenáři podělit. První je fascinující sestava kvetoucích Bartschella (Mammillaria) schumanniissp. globosa. Je to už druhá generace. Ta první pochází z několika semen, která jsem po trpělivém hledání našel na zemi, mezi kamínky okolo rostlinky, a která jsem tehdy bezostyšně zcizil.
El Vergel, Guanajuato Obr. 1: Lokalita El Vergel,Guanajuato. Tato lokalita se nachází na severu státu Guanajuato, kousek od hranic SLP. Na první dojem působí lokalita poněkud fádně, všude přítomný vápenec nedává šanci na bohatší vegetaci. Až po podrobnějším průzkumu zjistíte, že se tu nacházejí kaktusové skvosty. Nejvíce asi zaujmou dva úžasné druhy rodu Echinofossulocactus, které tu svorně využívají ne příliš…
Celých 12 let jsme netrpělivě čekali na pokračování knihy Sulcorebutia 2008. Konečně jsme se dočkali. Právě tento týden přišla tolik očekávaná publikace autora, kterého všichni známe a kterého není třeba podrobněji přestavovat. Změnou je jen to, že Bolívii navštívil už bezmála 35x. Znáte jiného kaktusáře, který by měl tolik bolívijských „zářezů“? Já ne. Mnoho cest do této jihoamerické země znamená…
Jarda Procházka se už roky specializuje na vánoční a velikonoční kaktusy. A díky tomu je u Procházků na okenních parapetech pořád co k obdivování. Ve smutném čase krátkého zimního dne a šedých venkovních barev působí tyto neobvykle velké, pestrobarevné květy obzvlášť mile.
Snad žádná z dosud uvedených chorob by mi nestála za nějaké plošné chemické ošetření, i když nevím, jestli hlavním důvodem není spíše fakt, že jsem od přírody líný tvor.
Na nalezišti této miniatury jsem byl poprvé v březnu 1978 a pak až v roce 2011 s kolegou Roczekem, který prý přesně ví, kde tyto rostliny poblíž Tuly rostou a pravidelně sem provází své kolegy.
Dnes představená lokalita je ukázkou nezměrné přizpůsobivosti fosuláčů osídlovat nezvyklá místa. Tímto místem je borovicemi hustě pokryté temeno jednoho z kopců v oblasti Sierra Camarón, nedaleko před San José Alburquerque.
Tato avonie s menším asi centimetrovým kaudexem se liší od většiny dalších avonií svým výskytem-roste pouze v Namibii (v JAR chybí). Vytváří trsík tenčích stonků (průměr do 0,5 cm), pokrytých špičatými šupinami s více či méně výrazným tmavším středovým proužkem.
Nepreklepol som sa. Sierra Famatina – Lobivia famatimensis.
Ak by som túto lobíviu objavil ja, tiež by som pri popise urobil túto istú chybu. Na jazyk sa derie automaticky „famatiMensis“. Neodpovedá to názvu pohoria, ale je to platný popis.
Jméno tohoto druhu připomíná, že patří do skupiny anakampserosů s chlupy nejen v axilách mezi listy, ale i na samotných listech. Skutečně vypadá, jako by byl chaoticky opředený nějakým popleteným pavoukem.
Echinocereus triglochidiatus var. gonacanthus SB 753, Mc Kimley Co, NM Rostlina, která mě překvapila barvou svého květu. U triglochidiátů člověk čeká tu ostře masově červenou barvu květů, ale tato barva má zajímavý odstín do tmavě růžové (obávám se, že v určování barev nejsem dost silný v kramflecích). Přemýšlel jsem, jestli je to možné, jestli se někde nestala chyba, jestli se jedná opravdu…
Zatúžili sme po pyrhokaktusoch od Marayes. Je to jednoduché: po RN141 od Caucete smer Marayes. Cestovanie si spríjemníme pár zastávkami. V Argentíne je krásne, že na lokalite nebýva väčšinou jeden druh kaktusov.
Melocactus peruvianus lze nalézt opravdu snadno, jsou místa, kde jsou opravdu na husto. Svým barevným cefáliem upoutají už na dálku. Při cestách po Peru ho nelze minout, roste skoro po celém území, a to nejen v pobřežních teplých partiích, ale i mezi hřebeny And, například v oblasti Huarazu a Yungay. Na stanovištích je zpravidla hojný, samozřejmě má rád teplo, takže na…
Astrophytum myriostigma Tento ASTROSERIÁL jsem původně chtěl psát sám. Pak jsem dostal informaci, že pan Pavel Tůma má myriostigmy tolik nacestovalé a nakoukané, že je dobré se na něj s prosbou o spolupráci obrátit. Pavel souhlasil, a já posléze zjistil, že jeho znalosti i obrázky jsou na kvalitativně vyšší úrovni než ty, co s nimi disponuji já. Proto se pro následující díly…
V první půlce listopadu jsme se vrátili z úspěšné, čtyřtýdenní cesty po Mexiku. Navštívili jsme desítky přírodních stanovišť a viděli jsme tisíce i velmi vzácných a překrásných rostlin.
A. gariepensis považuji za takový oříšek. Byl popsaný jako Avonia gariepensis v roce 2006, po nedávném velkém třesku v rámci rodu je dnes uváděn jako Anacampseros gariepensis. Patří mezi raritní druhy, z přírody je známo několik málo lokalit.
Lobivia napina má český původ ve svém jménu. Neurčité vzpomínky pamětníků říkají, že potomstvo pochází z výsevu od firmy Blossfeld, další uvažují, že je to výběr z náhodných podob rostlin z výsevů z jiných zdrojů.
Obr. 1: Villa Zaragosa – La Salitrerra, SLP. Výše uvedenou lokalitu najdete jihovýchodně od města San Luis Potosí ve stejnojmenném státu. Je to celkem prudká stráň porostlá řídkou vegetací. Fosuláči se tu vyskytují od úpatí až po temeno kopce. Do stráně za kakty jsme se pustili ráno po složení stanů na plácku schovaný pod silnicí. První záběry nebyly z důvodu špatného…
