4. deň ráno vyrazíme z Uspallaty smer Manzano. Po ceste míňame, tak ako je to v Južnej Amerike zvykom, množstvo pamätníčkov zosnulých. Niekde nahrádzajú značku: nebezpečný úsek. Inde slúžia len na pripomenutie toho ktorého nešťastníka.
Jsou druhy kaktusů, za nimiž míříte do přírody cíleně, dle svých pěstitelských preferencí, a které vás snad ani nemůžou zklamat. A pak jsou takové druhy, které neznáte, téměř nic o nich nevíte a okouzlí vás hned při prvním setkání během návštěvy jejich domoviny.
Tento okruh rostlin je nenáročný a zároveň překrásný. Nechci tady rozebírat taxonomii a oblasti kde rostou, o tom musí psát odborníci. Tak jen v rychlosti věci dostupné v literatuře a na Wikipedii. Prvotní jméno bylo Cactus gibbosus Haworth 1812.
Pavel (PP) mě požádal, abych napsal pár odstavečků o každoročním aranžování velkého skleníku v Tálíně. Uspořádání rostlin v něm je přece jenom atypické. Boky jednotlivých kójí „parapetů“ jsou vyzděny z omšelého kamene, evokující pocit skály.
Veľmi milujem kukuricu, čo som už popisoval. Keď sme sa konečne na tretej ceste zastavili s Janom v malom mestečku, kúpil som od radosti kukurice pre všetkých štyroch. Je zaujímavé, aké máme predstavy o známom jedle.
V říjnových Novinách před třemi lety (10/2017) jsem informoval o předčasně kvetoucím Ariocarpus trigonus var. minor, který vykvetl po osmi měsících od výsevu. Podobný příběh jsem zažil opakovaně tento rok, ovšem aktérem byl Ariocarpus scapharostrus.
O něm nelze dost dobře psát jako o významném brněnském kaktusáři – pěstiteli, protože celý život měl jen okenní sbírku kaktusů, kde pěstoval především rebucie. Jako brněnský patriot musel mít také ve sbírce několik astrofyt.
10. 11. 2018 neděle – Rayones, Nuevo León, 150.796 km
Dnes se Jarda a Vojta chtěli věnovat Aztekium ritteri a Ariocarpus scapharostrus a protože pro mě to byla pouhá ztráta času,jelikož jsem viděl tyto rostliny mnohokrát, vyvezli jsme Jardu a Vojtu na lokalitu a vyrazili jsme sami do hor Sierra Las Animas, bychom viděli Turbinicarpus swobodae.
Před La Boquilla, San Luis Potosí Obr.1. Lokalita La Boquilla se nachází na severu státu San Luis Potosí, kousek za Cedral, u silnice Mex 62. Dá se říci, že je to kopec pár set metrů od silnice tvarově podobný našemu Řípu, stojící osamoceně na rozlehlé planině. Obr.2. Na této lokalitě se nachází jeden z nejkrásnějších zástupců rodu, Echinofossulocactus lloydii, dříve vedený…
Tímto dalším příspěvkem navazuji na předchozí osvětu typů hybridních astrofyt a jejich jmen, vzniklých v minulosti v kolébce těchto zajímavostí – v Japonsku. Tentokrát jde o typ „Ooibo“ (výslovnost v Japonsku – krátce IBO).
Jedna z dalších japonských forem Astrophytum, vyznačující se specifickým znakem, je forma zvaná Hakuyjo. Charakteristický znak tohoto názvu je tvorba plstnaté linky, vznikající na samotné hraně žebra rostliny.
Lokalita dalšího zástupce rodu Echinofossulocactus patří, dle mého soudu, vůbec k nejkrásnějším v Mexiku. A to nejen kouzelnou krajinou, ale také díky neskutečně velkému druhovému zastoupení několika rodů kaktusů.
Argentína, 56-krát väčšia ako Slovensko, hlavné mesto: Buenos Aires, Evita, hovädzie stejky… s týmito základnými informáciami vyrážam cez Viedeň a Paríž do Buenos Aires.
Troufnu si tvrdit, že umíme, alespoň co se mexických kaktusů týče, pěstovat všechny tak, že vypadají stejně nebo hodně podobně jako ty v přírodě. Snad s jedinou výjimkou – a tu tvoří Gymnocactus mandragora. Jméno prošlo návrhy na zařazení asi do 7 rodů a dnes se dává přednost rodu Rapicactus.
Zas vymýšlím, napodobeninu Atacamy z místních materiálů. Vím, že není úplně vhodná doba, ale snad to kytky zvládnou, vše na sucho (navíc výjímečně do plastu, ale keramický nedělají a ani bych to neunesl, už takhle to má k 20ti kilo.
Rod Huernia patří spolu s rodem Orbea dle tradiční nomenklatury ke dvěma nejrozšířenějším rodům s počtem druhů a poddruhů okolo 80. Je tedy evidentní, že abychom si mohli tento rod představit alespoň trochu blíže, je třeba tento příspěvek rozdělit minimálně na dvě části.
Môj historicky prvý zber boli semienka Mammillaria pottsii. Sú to malé potvorky, ktoré doma dobre klíčili, ale postupne odchádzali, ako keby chceli ísť späť do Mexika. V zbierkach kaktusárov sú málo zastúpené. Dnes z týchto semienok mám pekné trsovité rastlinky.
Tento den, 24.1., vyrážíme do další provincie, směr La Rioja, do pohoří Sierra Mazán a Sierra Velasco.Jedeme po asfaltové cestě a celou dobu máme po pravé straně pohoří Sierra Ambato, kde by měly růst např. Gymnocalycium carminanthum či ambatoense.
Konečne letisko, vyplnenie papierov, čomu som aj tak nerozumel. Tak sme čakali spoločne s Janom ako dvaja negramotní, až nám niekto pomôže (ale toto sa opakuje pri každej ceste a vždy sa vyskytne nejaký problém).
Pred cestou sme sa všetci stretli u Quida Kuchaříka pri Brne. Rady na cestu boli vcelku jednoduché. Treba zobrať na každý deň jednu kávenku, jednu vifónku, žiadne iné potraviny, čo sa mi zdalo divné.
Môj prvý kontakt s kaktusami bol počas základnej vojenskej služby v roku 1970, keď jeden z vojakov vysieval kaktusové semienka do malých pohárov na okno a stále na to nakúkal. Považoval som ho za podivína. Čo môže vidieť cez zarosené „víčka“?
Před Marmolejo, Nuevo Leon Obr. 1. Tato lokalita je mezi kaktusáři a cestovateli poměrně známá a to hlavně kvůli velké populaci Ariocarpus confusus. Je to několik kopečků uprostřed úrodné kotliny, jak dokládají všude kolem se rozkládající plodící políčka. Obr. 2. Kolonie dnes představeného fosuláče není početná a leží uprostřed skupiny kopečků v malém údolíčku. Napočítali jsme všeho všudy asi 20 jedinců,…
Několik čtenářů se mne tázalo, jak si přesně vysvětlit u této skupiny hybridních astrofyt označení, tedy doplnění či rozšíření popisu KIKKO. Jméno KIKKO je formování žebra do boulí (vodorovných záseků na žebrech).
Ricardo Ramírez Chaparro Ricardo (31) žije vě městě Chihuahua, Mexiko. Rád cestuje do různých ekosystémů. Jeho zájmem jsou především druhy plazů, od hadů po ještěrky a ropuchy. Fotí zárověň i flóru, včetně kaktusů a sukulentů. Jeho fotografie jsou z větši části ze státu Chihuahua. V tomto díle vám přinášíme výběr několika fotografií z jeho fotoarchívu. Bylo těžké vybírat, protože fotografií…
V listopadu kvetoucí Mammillaria hutzilopochtli mě vyprovokovala vzit foták a jít fotit. Obvykle rozkvétají v předjaří, letos si trochu přispíšila. Při té příležitosti jsem vyfotil i pár snímků rostlin zajímavých trnem. Světelné podmínky nebyly nic moc, sami posuďte.
Patřil k velmi oblíbeným brněnským kaktusářům pro svou milou a skromnou povahu. Návštěvy nikdy neodmítal, ať už byly domácí nebo ze zahraničí. Každého přátelsky přijal, věnoval se mu a rád se podělil nejen o své bohaté kaktusářské zkušenosti, ale také o semenáčky a odnože.
V Brně proslul jako neúnavný organizátor spolkového života. Patřil k lidem, na kterých je postavena činnost zájmových organizací, kteří obětavě pracují pro ostatní a nelitují času ani námahy pro tuto svou činnost.
Rostlinu na přiložených obrázcích mi v roce 1997 přivezl Rudolf Šubík z Jižní Afriky. Patří k největším ozdobám sbírky a každoročně ochotně kvete. Letos na konci prázdnin se na pravidelně zkracovaných větvičkách objevilo několik desítek poupat.
Na našich cestách je zaujímavé, že neviem, kam a kde idem, veď máme na Mexiko mesiac a ja som nemal žiadne špeciálne požiadavky. Ráno sme sa naraňajkovali a rozlúčili. Pani Hernandézová nám nezabudla pripomenúť, aké je Mexiko nebezpečné, čo sa kde v poslednej dobe stalo, čím nás povzbudila, dala materinské požehnanie a rozlúčili sme sa.
Je 23.1. a čeká nás přejezd přes Salinas Grandes. Kousek od místa nocování zastavujeme ještě u Telares. Mezi keři pobíhá varan asi 80 cm dlouhý, kterého se snažíme vyfotit. Potom už vyrážíme po prašných cestách do pouště hledat Gymnocalycium ragonesii.
Na začátku mých snah o perfektní výsev byla snaha napodobit způsob skvělého pěstitele a zahradníka pana Jardy Šnicera. Ta souvisela i se snahou o zdokumentování převratné metody makrofotografie zvané Focus stacking (česky skládaná fotografie).
Zastavujeme nad přehradou pokochat se nádhernou vyhlídkou na azurově modrou vodu (Aqua Blanca), jak napovídá už její název. Kolem jsou skalnaté vrchy z hrubé, červené žuly, s hustou, keřovitou buší s výrazně žlutě kvetoucími akáciemi.
Z Niňa Paula vyrážíme na další lokalitu. Nad městem Panaholma zastavujeme východně asi 100 m od informační tabule, kde rostou velké trsy Gymnocalycium parvulum.
Když jsem 30. 12. 1996 odlétal s kamarády Vláďou Šormou a Mirkem Sladkovským na první expedici za kaktusy do Argentiny, bylo jednou z mých priorit nalezení bájné rostliny A.V. Friče – Mediolobivia einsteinii.
